Č. 2485.

Státní zaměstnanci: Bývalý uherský státní cestář, který nebyl ustanoven ve čsl. státní službě podle zák. č. 269/20, nemá nároku na zaopatřovací požitky ve výměře podle předpisů čsl.
(Nález ze dne 13. června 1923 č. 10.314).
Věc: Ondřej H. v L. proti vládnímu referátu veřejných prací při ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska o výměr pensijních požitků.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: — — — —
Výnosem žal. úřadu z 18. července 1922 bylo st-li sděleno toto:
K Vaší žádosti podané minulého roku ministerstvu veř. prací v Praze o poukázání zaopatřovacích požitků ve výměře jako státním cestářům převzatým do služeb čsl. republiky se Vám sděluje, že se na Vás ustanovení výnosu min. veř. prací v Praze pod č. 5608/XIV z 27. prosince 1920 resp. zákonů z 17. prosince 1919 č. 2 a 3 Sb. z r. 1920, ze
7. října 1919 č. 541 Sb. a zák. z 3. března 1921 č. 99 Sb. atd. nevztahují, poněvadž jste nebyl do služeb čsl. republiky přijat následkem podání Vaší žádosti o pensionování již 25. března 1920, tedy v době, kdy se o převzetí cestářů do služeb čsl. republiky ještě nejednalo, pročež jste též dekret o převzetí neobdržel.
Následkem toho vyměřeny Vám byly pensijní požitky dle uherského zák. čl. LXV z r. 1912, které mohou býti zvýšeny jen dle nařízení čsl.
vlády z 25. srpna 1921 č. 298 Sb., vyhovujete-li podmínkám ustanoveným v příslušných paragrafech, o čemž zdejší úřad rozhodne. Tím se zároveň zrušuje připiš státního stavebního úřadu v L sv. M. zaslaný Vám 1. října 1921 pod č. 3160.
O stížnosti pro nezákonnost podané uvažoval nss následovně:
Podle petitu stížnosti domáhá se st-1 toho, aby mu od doby, kdy byl dán na odpočinek, poskytnuty byly odpočivné požitky podle zákonů čsl. republiky a opírá tento domnělý svůj nárok o tu okolnost, že hned po převratu složil slib čsl. republice, po čas aktivní služby všechny služební požitky ve stejné výměře jako ostatní cestáři bral, dále že i po vydání zákona z 15. dubna 1920 č. 269 Sb. republice čsl. sloužil a s ostatními cestáři na základě cit. zákona 269/1920 do služeb státu čsl. převzat byl.
Pro názor tento není však v zákoně opory.
Podle § 2 cit. zákona 269/1920 stávají se úředníci a zřízenci ustanovení při státních úřadech býv. státu uherského na Slov. úředníky a zřízenci státu čsl. a jsou zákonům a předpisům pro státní úředníky a zřízence v ostatních částech republiky čsl. podrobeni toliko za podmínek v zákoně tomto předepsaných, t. j. toliko tenkráte, jestliže do 60 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona podali u min. pro Slov. žádost za své ustanovení (§ 4) a jestliže také skutečně byli převzati (§6, posl. odst). Stížnost ani netvrdí, že by st-1 takovou žádost za svoje převzetí v předepsané lhůtě byl podal, nýbrž tvrdí jenom, že současně s ostatními cestáři byl převzat, třebaže o tom žádného dekretu neobdržel. Tvrzení toto však nemá podkladu ve spisech, ježto naopak ze zprávy stát. stav. úřadu v L. Sv. M. ze 27. dubna 1921 jde najevo, že mezi cestáři správě této přidělenými a k převzetí podle zákona z 15. dubna 1920 č. 269 Sb. navrženými st-1 vůbec uveden nebyl.
Ježto tedy st-1 ve smyslu zákona 269/1920 do služeb čsl. republiky převzat (ustanoven) nebyl, nevztahují se na něho dle § 2 cit. zák. zákony a ustanovení pro státní úředníky a zřízence toho druhu v ostatních částech republiky čsl. platné, a jest tedy stížnost bezdůvodná.

Citace:

č. 2485. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 266-267.