NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 1

Cestovní kanceláře.

C. k. jsou živnosti, podrobené příslušným předpisům živnostenského řádu, a to živnosti koncesované. V zemích českých byly. za koncesované živnosti prohlášeny nařízením ministerstva obchodu a vnitra z 23. XI. 1895, č. 181 ř. z., vydaným na podkladě § 24 živn. řádu. Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus ustanovuje to výslovně zák. čl. 259/1924 v § 22, bod 8.
Podle nař. č. 181/1895 ř. z. jest rozuměti c. k. takové podniky, které se zabývají některou z činností v nařízení taxative vypočtených; jsou to: vydávání lístků železničních a paroplavebních, jakož i průkazek na místa ve vlacích, pořádání společných cest a zvláštních vlaků, obstarávání zavazadel a rychlozboží, vydávání hotelových poukázek a zprostředkování cestovních pojištění. C. k. však nesmějí vůbec obstarávati lodní lístky pro vystěhovalce; ustanovení § 2 nař. č. 181/1895 ř. z. bylo tu zostřeno § 16 zák. č. 71/1922 o vystěhovalectví. Koncesi pro c. k. lze uděliti pouze tomu, kdo splňuje všeobecné podmínky pro koncesované živnosti a kromě toho vykazuje dostatečné obchodní vzdělání pro tuto živnost. Železniční a paroplavební podniky nepotřebují zvláštního povolení, pokud se pohybují v rámci oprávnění, poskytnutého jim koncesí pro železniční nebo paroplavební podnik; to platí i pro státní dráhy vzhledem k organisačnímu statutu pro státní železniční správu z 19. 1. 1896, č. 16 ř. z., § 6, č. 26. Při udílení koncese c. k. jest třeba přihlížeti k potřebě takovéto živnosti (§ 5 nař. č. 181/1895 ř. z.) resp. k místním poměrům (§ 37, odst. 5, zák. č. 259/1924 pro Slovensko a Podkarpatskou Rus). Koncesi udílí živnostenský úřad II. stolice (§ 5 cit. nařízení a § 239 zák. č. 259/1924). Prakse však jest taková, že II. stolici jest interně uloženo vyžádati si před svým rozhodnutím mínění ministerstva obchodu, které pravidelně dotazuje se ministerstva železnic. Podotknouti sluší, že oprávnění prodávati jízdní lístky pro železnice nebo paroplavební podniky, na které se ovšem koncese c. k. vztahovati může, neposkytuje jiného práva, nežli obstarati si teprve soukromoprávní smlouvou u příslušného železničního nebo paroplavebního podniku možnost lístky prodávati. Vzhledem k tomu, že téměř bezvýjimečně jsou u nás dráhy státní, jest třeba zvláštního souhlasu ministerstva železnic. Státní železniční správa udělila však zvláštní smlouvou výhradně oprávnění prodávati jízdní lístky železniční mimo přímý prodej svými orgány československé dopravní společnosti (Čedok). S touto společností s ručením obmezeným, založenou v roce 1920 Ústředím zemských cizineckých svazů s kapitálem 1800000 Kč za účasti ministerstva železnic a ministerstva obchodu, musí tedy každý, kdo obdrží koncesi od ministerstva obchodu a souhlas ministerstva železnic, sjednati podmínky o prodeji jízdních lístků železničních. Cestovních kanceláří s plným oprávněním (i k prodeji železničních lístků) jest v republice 31, z toho jest 17 vlastních filiálek Čedoku.
Jiří Havelka.

Citace:

Cestovní kanceláře. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 173-173.