Č. 628.

Vodní právo (Čechy): I. * Slovem »pozemek« v § 11 česk. vod. zák. rozumí se toliko pozemek povahy zemědělské; použití tohoto ustanovení je vyloučeno již tehdy, když i jen jeden ze zúčastněných pozemků nemá této povahy. — II. * Politický úřad jako úřad vodní není kompetentní rozhodovati o tom, je-li majitel usedlosti ležící při veřejné cestě oprávněn učiniti před vraty své usedlosti opatření, jimiž se zabraňuje srážkovým vodám tekoucím po oné cestě, aby vnikaly do jeho dvora.
(Nález ze dne 20. prosince 1920 č. 9110.)
Věc: Návrh Antonína a Otilie Hurtigových v Chrámcích na řešení kladného kompetenčního konfliktu mezi expositurou okresní správy politické v Bílině a obecním úřadem v Kozlech stran úpravy svádění dešťových vod.
Výrok: Rozhodnouti o tom, jsou-li manželé Antonín a Otilie Hurtigovi oprávněni zříditi před vraty své usedlosti čp. 5 v Chrámcích násyp proti vnikání srážkových vod z veřejného prostranství před jejich usedlostí do jejich dvora, nejsou úřady politické příslušný. Nárok Václava Ungerera na náhradu útrat řízení před nejvyšším správním soudem se zamítá.
Důvody: Jak ze skutkového stavu zřejmo, je předmětem rozhodování úřadů správních otázka, jsou-li manželé Hurtigovi oprávněni zřízením náspu před vraty své usedlosti čp. 5 zameziti dosavadní stékání srážkových vod z veřejného prostranství, utvořeného křižovatkou okresní silnice a veřejné obecní cesty, do dvora své usedlosti.
Politický úřad uznal se příslušným ve věci v základě § 75 vod. zákona z 28. srpna 1870 č. 71 z. z., vycházeje z názoru, že jsou dány skutkové předpoklady pro použití § 11 leg. cit., poněvadž prý násypem manželé Hurtigovi svémocně změnili dosavadní přirozený odtok srážkových vod ke škodě dolení reality Václava Ungerera.
§ 11 vod. zák. zakazuje vlastníku pozemku měniti svémocně přirozený odtok vod tekoucích po jeho pozemku na úkor pozemku doleního nebo hořeního. Jak konstantní judikaturou uznáno, nelze slovem »pozemek« v tomto zákonném ustanovení rozuměti každou nemovitost, nýbrž pouze takovou, která je věnována kultuře zemědělské. Obecná mluva dojista neoznačuje slovem »pozemek« veřejné silnice a cesty, ani budovy a dvory k nim náležející; a také vodní zákon sám v § 45 rozlišuje »pozemky« od »budov« a »silnic«, a tedy tyto zřejmě slovem »pozemky« nezahrnuje. Ježto pak § 11 zakazuje změnu přirozeného odtoku vod tekoucích po »pozemku« ke škodě jak »pozemku« doleního, tak i »pozemku« hořeního, a tedy předpokládá, že jak hoření, tak i dolení pozemek jsou »pozemky« v užším smyslu tohoto zákonného ustanovení, plyne z toho, že použití předpisu § 11 vod. zák. je vyloučeno, když i jen jednomu z pozemků dotčených nedostává se povahy pozemku věnovaného kultuře zemědělské.
V konkrétním případě jde o změnu odtoku srážkových vod volně tekoucích po veřejném prostranství utvořeném křižovatkou okresní silnice a veřejné obecní cesty, a není tedy dle toho, co svrchu řečeno, možno věc posuzovati dle ustanovení § 11 vod. zák. Ježto pak kompetence úřadů politických vztahuje se podle § 75 vod. zák. jenom na záležitosti, týkající se užívání a svádění vod a bránění vodám podle zákona vodního, zde však nějaký předpis vodního zákona uplatněn býti nemůže, bylo uznati na vyloučení kompetence úřadů vodních, aniž však bylo lze obírati se positivně otázkou, který jiný úřad správní nebo zda snad řádný soud tu zakročiti má, ježto toto positivní řešení se již z rámce předloženého konfliktu kompetenčního vymyká.
Nárok Václava Ungerera na náhradu útrat řízení před nejvyšším správním soudem se zamítá, poněvadž zákon stranám zúčastněným na kompetenčním konfliktu náhradu útrat řízení o konfliktu tom nepřiznává.

Citace:

č. 628. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 785-786.