NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 16486.

Bylo-li smluvní pojištění sjednáno u dvou pojišťoven, z nichž ručí každá přímo pojistníkovi jen v poměru převzatého podílu, není ta pojišťovna, která podle smluvního ustanovení zprostředkuje vzájemný styk mezi nimi s jedné strany a pojistníkem s druhé strany, oprávněna k žalobě o vrácení části dobové slevy i za druhou pojišťovnu.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1937, Rv II 341/36.)
Srov. rozh. č. 13500 Sb. n. s.
Proti žalobě, jíž se žalující pojišťovna »C.« domáhala vrácení t. řeč. dobové slevy v částce 3754 Kč s přísl., namítl žalovaný pojistník mimo jiné, že žalobkyně jest oprávněna žádati na něm jen polovici zažalované částky, protože pojistka byla uzavřena rovným dílem u žalobkyně a u společnosti A. E. Soud prvé stolice uznal zcela podle žaloby, kdežto odvolací soud jen co do částky 1414 Kč s přísl. a uvedl v otázce, o niž jde, v důvodech: Soud prvé stolice neposoudil věc po právní stránce správně, pokud rozhodl, že žalující pojišťovna jest oprávněna požadovati na žalovaném celou dobovou slevu. Není tu rozhodující pojistný návrh, nýbrž znění pojistky ze dne 21. července 1928, neboť teprve vystavením a přijetím této pojistky došlo v souzené věci k sjednání pojistné smlouvy. Podle dotčené pojistky jest žalující pojišťovna oprávněna a zavázána z pojistné smlouvy s A. E. pojišťovnou, a to každá pojišťovna z jedné polovice. Má tudíž každá z obou pojišťoven nárok jen na vrácení 50% poskytnuté dobové slevy. I když žalobkyně podle ustanovení obsaženého v pojistce, o niž jde, zprostředkuje vzájemný styk s pojistníkem, nelze tomu rozuměti tak, že by již tím byla zmocněna vymáhati za pojišťovnu A. E. žalobou část zažalované pohledávky, na ni připadající. Není tedy žalobkyně aktivně oprávněna co do druhé polovice žalobního nároku.
Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadené části a ve výroku o útratách a uložil odvolacímu soudu, aby o věci v rozsahu zrušení dále jednal a znova rozhodl.
Důvody:
Podle obsahu pojistky bylo pojištění podstoupeno dvěma pojišťovnami, z nichž ručí každá přímo pojistníkovi, ovšem v poměru převzatého dílu, t. j. 50%. Z ustanovení, že vzájemný styk nebo vztah (»der gegenseitige Verkehr«) mezi nimi a pojistníkem zprostředkuje žalující pojišťovna, nelze ještě vyvozovati, že by tím byla oprávněna vymáhati dobovou slevu soudně i za druhou pojišťovnu, a o to jde v souzené rozepři, nikoliv jen o některý z úkonů, jaké mělo na mysli rozh. č. 13500 Sb. n. s., na něž dovolatelka marně odkazuje. Odvolací soud tedy správně posoudil věc po právní stránce, přiznav žalobkyni nárok jen na vrácení polovice dobové slevy. (Další důvody nemají pro otázku v právní větě vytčené významu.)

Citace:

Rozhodnutí č. 195. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 375-378.