NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 9040.

Jazykové právo:* Předpis čl. 72, odst. 3 jaz. nař. č. 17/26 o jazykové úpravě vysvědčení nemajetnosti není v rozporu se zákonem.
(Nález ze dne 5. února 1931 č. 1858.)
Věc: Městská obec P. (adv. Dr. Jos. Eckstein z Prahy) proti ministerstvu vnitra (min. kom. Dr. Václ. Chalupný) o jazykovou úpravu vysvědčení nemajetnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo žal. min. v cestě instanční odvolání stěžující si obce z výměru osp-é v D. z 23. listopadu 1926, jímž úřad tento ke stížnosti Ericha B. v P., jemuž obec odepřela vydati vysvědčení nemajetnosti také s textem v jazyku státním, rozhodl v základě § 7 jaz. zák., resp. čl. 96 jaz. nař., že obec je podle čl. 72 odst. 3 jaz. nař. povinna žádosti jmenovaného vyhověti.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Žal. ministerstvo, stejně jako obě podřízené stolice správní, opřelo rozhodnutí své o ustanovení čl. 72 odst. 3 jaz. nař. č. 17/26, jež stanoví, že vysvědčení nemajetnosti, žádá-li to strana, jest vydati také s textem v jazyku státním na prvním místě, i když jazyk čsl. není jednacím jazykem obce.
Písemná stížnost vznáší proti tomuto odůvodnění jedinou námitku, že cit. ustanovení jaz. nař. není kryto předpisy jaz. zák., k jehož provedení bylo vydáno, že je proto neplatné a nař. rozhodnutí, jež je na něm založeno, že je nezákonné. Tento svůj právní názor dovozuje obec z ustanovení § 55 úst. listiny, jež dovoluje vydávati nařízení jen ku provedení určitého zákona a v jeho mezích, dále pak z předpisu § 8 odst. 1 jaz. zák., jímž byla sice státní moc výkonná zmocněna vydati nařízení k zevrubnějšímu provedení tohoto zákona také co do užívání jazyků pro úřady samosprávné, bylo jí však současně uloženo, že tak smí učiniti jen v duchu tohoto zákona, čímž dlužno rozuměti totéž, co řečeno v § 55 úst. listiny, t. j. v mezích tohoto zákona. Tyto meze pak spatřuje stížnost v ustanovení § 3 jaz. zák., citovaného ještě také výslovně v § 8 odst. 1, a to v jeho odst. 3, jenž dovoluje státní moci výkonné pouze, aby u úřadů samosprávných stanovila jazyk veř. vyhlášek a zevních označení.
Nss nemohl vývodům těmto přiznati důvodnost. Již v nál. Boh. A 8072/29 vyslovil nss v souhlase s usnesením adm. plena právní názor, že vláda, upravujíc podle § 8 odst. 1 jaz. zák. užívání jazyků pro samosprávné úřady, může jiti nad positivní omezení, která jim § 3 stran státního jazyka ukládá, a že je při této úpravě vázána jen tím, že tak musí učiniti v duchu jaz. zák. V tomto směru odchýlil se právě nss od právního názoru, jejž vyslovil v nál. Boh. A 7173/28, kterého se st-lka na obhájení svého stanoviska dovolává. V daném případě setrval nss na názoru, vysloveném ve shora cit. nálezu z roku 1929.

Citace:

č. 7895. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 644-645.