Čís. 2372.


Zbrojní patent ze dne 24. října 1852, čís. 223 ř. zák.
Nástroje, jichž původní nebo přirozená forma byla úmyslně změněna za tím účelem, by jimi mohla býti způsobena těžší poranění, jsou zapovězenými zbraněmi (druhý odstavec §u 2, § 32 zákona), třebas byly podle své povahy určeny k vykonávání umění nebo živnosti nebo k domácí potřebě; spadá sem nůž opatřený mechanickým uzavíračem.

(Rozh. ze dne 12. května 1926, Zm II 64/26.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 24. listopadu 1925, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem nedokonané krádeže podle §§ů 8, 171, 173, 174 II. a) c) tr. zák., Štěpán B-ý i podle §u 176 II. a) tr. zák., Sylvestr R. též přestupky podle §§ů 2, 32 a 36 zbrojního patentu. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Právní vývody stížností, provádějíce dovolávaný zmatek čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. namítají, že u nože, v jehož držení R-em shledal nalézací soud přestupek §§ů 2, 32, 36 zbr. pat., nejde o zapovězenou zbraň, nýbrž o nářadí určené pro živnost obžalovaného. Námitka neobstojí. Nůž mezi věcmi obžalovaného Sylvestra R-a nalezený jest 25 cm dlouhý a opatřen mechanickým uzavíračem na střence umístěným, pro nějž nůž, je-li otevřen, se nedá sklapnouti, leda že se páka k tomu určená a jinak k hřbetu střenky přiléhající postaví a směrem k čepeli stiskne. Nelze pochybovati o tom, že takovýto přístroj jest u kapesních nožů neobvyklý a cizí přirozené formě jejich, sloužící snadnému přiblížení ostří čepele ku střence, a uschování ostří ve střence, by nebyly ostřím čepele náhodou způsobeny škody. Rovněž není pochyby o tom, že se otevřený čepel upevní uzavíračem tak, že se nezavře ani při nárazu na tvrdý předmět, čímž se nůž stane vhodnějším ke způsobení vážnějších ran, než jaké možno způsobiti obyčejným kapesním nožem. Třebaže tedy v takovém noži jako R-ově nelze shledati — jak rozsudek za to má — skrytý k potutelným útokům vhodný nástroj, dlužno jej vřaditi do skupiny nástrojů, jichž původní nebo přirozená forma jest úmyslně změněna za tím účelem, by jimi mohla býti způsobena těžší poranění. Nástroje takového druhu jsou však podle druhého odstavce §u 2 zbroj. pat. zapovězenými zbraněmi bez výjimky, z nich nejsou vyjmuty ani věci určené podle své povahy k vykonávání umění nebo živnosti nebo k domácí potřebě. Nelze proto shledati právní omyl v tom, že nalézací soud pokládá onen nůž R-ův za zapovězenou zbraň.
Citace:
č. 2372. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 302-303.