NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 62 dis.

Nebyla-li plná moc obhájce obžalované ve smyslu § 11 odst. druhý adv. ř. písemně vypovězena, nepřichází v úvahu předpis tohoto zákonného ustanovení o povinnosti zastupovati stranu ještě po 14 dní; stačí prohlášení manžela obžalované, »že si provedení odvolání nepřeje, že půjde k soudu a bude žádati zástupce chudých«.
(Rozh. ze dne 30. března 1928, Ds I 1/28.)
Nejvyšší soud jako soud druhé stolice v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl stížnosti vrchního státního zastupitelství v Praze do usnesení kárné rady pro advokáty a kandidáty advokacie v Čechách ze dne 24. listopadu 1927, jímž bylo rozhodnuto, že není důvodu ke kárnému stihání obviněného pro porušení povinnosti povolání.
Odůvodnění:
Podle předpisu § 11 odst. druhý advokátního řádu jest advokát povinen zastupovati stranu ještě po 14 dnů od doručení výpovědi plné moci stranou potud, pokud je toho potřebí, by strana byla chráněna před případnými právními újmami. V souzeném případě nebyla plná moc obviněného jako obhájce obžalované Anny P-ové ze dne 17. března 1926 touto jeho klientkou ve smyslu § 11 odst. druhý advokátního řádu písemně vůbec vypovězena a nemůže proto v tomto případě svrchu uvedený předpis o 14denní lhůtě vůbec přijíti v úvahu. Otázkou jest jen, jaký význam má prohlášení manžela Anny P-ové Josefa P-a, které učinil jménem své manželky v kanceláři obviněného dne 15. dubna 1926, »že si provedení odvolání nepřeje, že půjde k soudu a bude žádati zástupce chudých pro svou manželku, by tento provedl zmateční stížnost a od- volání«, které obviněný včas ohlásil. Vzhledem k tomu, že, jak svrchu, uvedeno, nejde tu o vypovědění plné moci ve smyslu § 11 odst. druhý advokátního řádu, nemůže prohlášení manžela Anny P-ové jako jejího zákonného zástupce ze dne 15. dubna 1926 k obviněnému míti jiný význam než, že jde tu o odvolání plné moci Anny P-ové ze dne 17. března 1926 s účinky § 11 odst. třetí advokátního řádu. Správnost tohoto úsudku plyne z trestních spisů proti Anně P-ové pro zločin veřejného násilí podle § 81 tr. zák., z nichž vysvítá, že to byl manžel obžalované Anny P-ové, jenž opětovně jejím jménem jako její zákonný zástupce různá podání k úřadům činil, kterým jeho manželka neodporovala a tedy jeho zastupitelské právo uznávala, a že manžel Anny P-ové za tohoto trestního řízení s jejím obhájcem (obviněným) ve jménu své manželky několikráte bez jejího odporu jednal. Z toho plyne, že obhájce Anny P-ové (obviněný) měl právo spatřovati v řečeném prohlášení Josefa P-a odvolání plné moci a že proto od té doby, tedy od 15. dubna 1926 byl podle § 11 odst. třetí advokátního řádu prost povinnosti se o tuto věc dále starati, zvláště když mu Josefem P-em bylo sděleno, že bude žádati pro svou manželku obhájce chudých a tento jí skutečně byl k provedení ohlášené zmateční stížnosti a odvolání v osobě obviněného ustanoven. Poněvadž obviněný, byv ustanoven advokátní komorou obhájcem chudých Anny P-ové, podal hned druhý den potom, kdy se o tomto svém ustanovení dozvěděl, provedení zmateční stížnosti a odvolání, nelze v jednání obviněného v žádném směru spatřovati provinění proti povinnostem jeho povolání. Rozhodnutí kárné rady advokátní komory v Praze, že není důvodu ke kárnému stihání obviněného, odpovídá proto jak stavu věci, tak i zákonu a stížnost vrchního státního zastupitelství v Praze proti tomuto rozhodnutí není odůvodněnou. Bylo proto rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

Čís. 62 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 843-844.