Č. 2506.

Ochranné známky: Nepřípustná je známka »Alsatia« pro
zboží pocházející z Alsaska.
(Nález ze dne 16. června 1923 č. 10.669).
Prejudikatura: Boh. 1644, 1704 a 1708 adm.
Věc: Firma Dollfus Mieg & Cie v Mulhouse (adv. Dr. Alf. Pless z Prahy) proti ministerstvu obchodu (min. taj. Jan Frič) stran ochranné známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovilo min. obchodu, že slovní známka Alsatia, přihlášená jmenovanou chranitelkou k zápisu u obchodní a živnostenské komory v Praze pro přízi, nitě atd. a zapsaná tamže pod. č. 55.590 Vídeň, 4417 Praha, neměla býti zapsána dle §u 1 zn. novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z. Zároveň nařídilo ministerstvo, výmaz této známky z rejstříku
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí založeno jest na skutkovém podkladu, že slovo »Alsatia«, jež jest jediným obsahem sporné známky, jest latinisovaný název Alsaska a obsahuje tudíž údaj o původu zboží jí chráněného. Správnost tohoto předpokladu stížnost v podstatě nepopírá, dovozuje však, že známka přes to § 1 zn. novely z r. 1895 neodporuje, z těchto okolností:
1. Původní význam slova Alsatia není zeměpisný, nýbrž symbolický, t. j. slovo to vyjadřuje personifikaci země,
2. slovo to není slovem žádné řeči živé,
3. význam slova toho jest srozumitelný jen v malé části konsumenstva. Okolnosti tyto nemohl však soud uznati za rozhodné pro posouzení způsobilosti známky k zápisu s hlediska cit. ustanovení zákonného.
Toto ustanovení zakazuje známky udávající výlučně místo výroby zboží.
Jakým vývojem to které slovo nabylo významu označení geografického a jaký jest jeho filologický původ, jest zcela lhostejno, jakmile jest jisto, že slova toho se jako geografického označení skutečně užívá, byť i to nebylo označení oficielní, úřední, a byť i vedle tohoto významu geografického zachovalo si snad i význam jiný, zejména symbolický, t. j. význam personifikace některého místa. Jde-li však o slovo k označení místa užívané, nezáleží ani na tom, zda jest v tomto významu srozumitelno všeobecně, resp. jak velká část konsumentů s ním určitou představu místní bude spojovati. Nemohl soud proto shledati ani vady řízení v tom, že úřad o této okolnosti zvláštních šetření nekonal.
Jak nss již opětovně (srov. na př. nález Boh. 1708 adm.) vyslovil,
sluší smysl předpisu § 1 zn. novely z r. 1895 spatřovati v tom, že jím má býti zabráněno, aby prostředky výrazové k popisu zboží potřebné nebo vhodné, jež vývoj jazykový a styk společenský vytvořil, nebyly zápisem jako známky monopolisovány ve prospěch jednotlivců na újmu všech ostatních.
V nálezu uvedeném nss také vyslovil právní názor, podrobně odůvodněný zejména v nálezech Boh. 1644 a 1704 adm., že závada bránící zápisu známky podle § 1 známk. novely nemůže býti odklizena tím, že známka se v příslušných kruzích obchodních nebo spotřebitelských vžila. Trvaje na tomto názoru právním i nyní, neshledal soud ani nezákonnosti ani vady řízení v tom, že úřad k této okolnosti při svém rozhodnutí nepřihlížel a v tom směru nijaké šetření nekonal.
Z veškerých uvedených důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 2506. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 306-307.