Na okraj nového zákona o nemovitostních poplatcích.

Zákon č. 178/1937 Sb. z. a n., o němž bylo pojednáno v 1. a 2. čísle II. ročníku »Právní prakse«, byl poplatníky přijat jistě s povděkem, pokud jim přinesl snížení nemovitostních poplatků i daně z obohacení, které není malé. Není však bez zajímavosti povšimnouti si též způsobu, kterým dlouho požadované úlevy byly uskutečněny, zejména po stránce legislativní techniky nového zákona. Jde tu především o jeho vztah k dosud platným právním předpisům poplatkovým.
Nové změny měly býti provedeny jen »v rámci dosavadních zásad poplatkového práva«, poněvadž s konečnou úpravou nemovitostních poplatků a daně z obohacení se počítá při unifikaci a kodifikaci poplatkového práva. Nejjednodušší způsob, kterým bylo možno nové změny provésti, aniž se dosavadní roztříštěnost poplatkových norem ještě více zvětšovala, by byl ten, že dosud platné znění příslušných právních předpisů by se zrušilo a nahradilo novým. To se však nestalo. Zákon č. 178/1937 Sb. z. a n. dosud platné předpisy ponechal v platnosti a novým zněním je pouze doplnil a změnil, aniž dosah nových předpisů výslovně označil. Tím ovšem byla dána možnost vzniku pochybností o vztahu nových zákonných ustanovení k dosud platným předpisům. I když se namítne, že nové změny nejsou tak významné, přece není pochyby o tom, že jsou takového rázu, aby při nejmenším znesnadnily případně i znemožnily použití výsledků dosavadní prakse, vyplynulé z aplikace dosud platných předpisů. To platí obdobně též o použití judikatury nejvyššího správního soudu.
1. Tak na př. pro pouhé stanovení nových sazeb nemovitostního poplatku použil § 1 zákona č. 178/1937 Sb. z. a n. znění dosud platného § 2 zákona č. 74/1901 ř. z. (některé části tohoto zákona a jeho prováděcího nařízení č. 75/1901 ř. z. byly ve státním jazyce převzaty pro právní oblast Slovenska a Podkarpatské Rusi vládním nařízením č. 403/1920 Sb. z. a n. a novým zákonem byla jim propůjčena platnost zákona, kdežto německé autentické znění zákona č. 74/1901 ř. z. v úpravách pozdějších zákonů zůstalo dosud v platnosti v zemích České a Moravskoslezské). Při tom se však zákon č. 178/1937 Sb. z. a n. neomezil na převzetí doslovného znění § 2 zákona č. 74/1901 ř. z., nýbrž — nehledě k novým ustanovením, kterých dosavadní poplatkové právní předpisy neznaly — toto znění pozměnil v několika směrech. Ustanovení § 2 zákona č. 74/1901 ř. z. na př. uvádí jako okolnost, která neodnímá nárok na zvýhodněnou sazbu nemovitostního poplatku, jednak »exekuci«, jednak »postavení pod poručenstvím nebo opatrovnictvím«. Zákon č. 178/1937 Sb. z. a n. k těmto okolnostem připojil ještě »konkurs« (§ 1, odstavec 1 cit. zák.). Vzhledem ke zmocnění danému v § 9 zákona čís. 74/1901 ř. z., dovolilo prováděcí nařízení č. 75/1901 ř. z., aby jako okolnosti, neodnímající nárok na zvýhodněnou sazbu nemovitostního poplatku podle § 2 cit. zák., byly vedle okolností, vyjmenovaných v tomto zákonném ustanovení, uznávány též »jiné poměry«, bránící vzdělávání, užívání nebo obývání vlastníkem, jako na př. vojenská služba, nemoc a pod. Vzniká otázka, zda lze tyto »jiné poměry« uznati za okolnosti, které neodnímají nároku i na sazby nemovitostního poplatku podle § 1 zákona č. 178/1937 Sb. z. a n. Jest třeba, aby finanční správa dala v tomto směru vyměřujícím úřadům poučení.
2. Zákon č. 178/1937 Sb. z. a n. učinil použití nových sazeb nemovitostního poplatku závislým na podmínce vzdělávání, užívání nebo obývání převáděných nemovitostí. Tato podmínka musí býti splněna nejen u osoby převádějícího, ale také u nabyvatele a to i když je nabyvatelem některá z t. zv. privilegovaných osob. Naproti tomu podle prováděcího nařízení č. 75/1901 ř. z. stačí, aby tato podmínka byla při převodech mezi privilegovanými osobami splněna pouze u osoby převádějícího. Vzhledem k tomu, že jest pochybné, jak vlastně bude prakticky splnění této podmínky požadováno, možno říci, že použití nových sazeb nemovitostního poplatku při převodech nemovitostí mezi privilegovanými osobami bude vyloučeno především v těch případech, kde nabyvatelé přímo ve smlouvě projeví svou vůli, že nabytou nemovitost nehodlají vzdělávati, užívati nebo obývati stejným způsobem jako to činil převodce. Jestliže tu jsou splněny ostatní podmínky § 2 zákona č. 74/1901 ř. z., lze ovšem v těchto případech použíti výhodné sazby nemovitostního poplatku podle písm. a), d) § 2 zákona č. 31/1920 Sb. z. a n. (t. j. 0,75% při hodnotě nemovitosti do 10000 Kč a 1% při hodnotě od 10000 Kč do 20000 Kč). Případy ty však v praksi nebudou časté, poněvadž nabyvatelé se ve smlouvě vyvarují projevů, které by byly s to odníti jim nárok na výhodnější sazbu nemovitostních poplatků podle § 1, odst. 1 písm. a) nebo odstavec 2. písm. a) zákona č. 178/1937 Sb. z. a n.
Zjišťování, zda nabyvatel bude nabytou nemovitost sám vzdělávati, užívati nebo obývati, děje se zpravidla dotazem u obecního úřadu (§ 5 prov. nař. č. 75/1901 ř. z.), který finančnímu úřadu obvykle sdělí to, co vyšetří u nabyvatele. Vzhledem k tomu, že pro četnost případů nebude sledování, zda nabyvatel skutečně v budoucnu uvedenou podmínku splní, v praksi dobře proveditelné ani při převodech nemovitostí vyšších hodnot, tím méně při nemovitostech do 20000 Kč, ztrácí zákonná podmínka, aby nabyvatel nemovitost vzdělával, užíval nebo obýval stejným způsobem jako převodce, prakticky na ceně. Proto též nové sazby podle § 1, odst. 1, písm. a) a odst. 2 písm. a) zákona č. 178/1937 Sb. z. a n. ve většině případů nahradí při převodech nemovitostí do 20000 Kč mezi privilegovanými osobami sazbu podle § 2 písm. a), d) zákona č. 31/1920 Sb. z. a n., jejíž ponechání v platnosti lze vysvětliti tím, že vládní osnova zákona č. 178/1937 Sb. z. a n. zamýšlela poskytnouti zvýhodněné sazby jenom pro převody zemědělských nemovitostí, kdežto pro převody nezemědělských stavení měla zůstati v platnosti výhodná sazba podle § 2 zákona č. 74/1901 ř. z. [§ 2, písm. a), d) zákona č. 31/1920 Sb. z. a n.].
3. Není pochyby o tom, že zavedení nových šesti sazeb nemovitostních poplatků na podkladě takřka doslovného znění § 2 zákona č. 74/1901 ř. z. vedle dosavadních sazeb podle § 2, písm. d) zákona č. 31/1920 Sb. z. a n. nepřispělo ke zjednodušení právních předpisů poplatkových. Tvoření nových výhodných sazeb z důvodů v podstatě stejných a poskytovaných za podmínek od sebe se skoro neodlišujících, neprospívá rovnoměrnosti poplatkového zatížení a zvětšuje rozdíly v poměru sazeb stanovených do určité hranice hodnoty základu poplatku k sazbám pravidelným, stanoveným bez omezení určitou hranicí hodnoty základu poplatku. S tímto zjevem se setkáváme nejen při sazbách nemovitostních poplatků, nýbrž také na př. při úlevě z daně darovací. V důsledku progresivní sazby jeví se tu značný nepoměr mezi zdaněním požívajícím slevy podle § 3 zákona č. 178/1937 Sb. z. a n. a zdaněním nepožívajícím úlevy. Tak na př. postoupí-li otec dceři věnem stavení v hodnotě Kč 49000, zaplatí se vedle nemovitostního poplatku polovina darovací daně z čisté hodnoty stavení 49000 Kč částkou 380 Kč. Podaří-li se však finančnímu úřadu přiměti stranu, aby dobrovolně uznala k vyměření poplatků hodnotu stavení částkou převyšující 50000 Kč, tedy na př. 50050 Kč, nepřísluší již nárok na snížení darovací daně a nutno zaplatiti plnou daň ve výši 1775 Kč, čili daň stoupne více než čtyřnásobně.
Snahu po daňové spravedlnosti nelze dosíci jenom tvořením výjimek a úlev, na které jest právě poplatkové právo tak bohaté. Prakticky jest těchto výhod účasten především ten, kdo se vyzná v poplatkových předpisech, jejichž obecná znalost se však ztěžuje praktikovaným způsobem legislativní techniky, která se nesnaží jasně vytýčiti vztah nových předpisů k dosud platným právním ustanovením.
Muchka.

Citace:

Na okraj nového zákona o nemovitostních poplatcích.. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, číslo/sešit 3, s. 110-112.