Čís. 1157.

Zločinné kvalifikace dle §u 176 II. a) tr. zák. nezakládá předchozí potrestání pro jiný majetkový delikt nežli krádež, aniž odsouzení pro krádež, byl-li pachatel napotom amnestován.
(Rozh. ze dne 12. března 1923, Kr II 125/22.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného Jana H-a do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 13. ledna 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 176 II. a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným pouze přestupkem krádeže dle §u 460 tr. zák.
Důvody:
Napadeným rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným, že, byv pro krádež již opětně potrestán, odcizil dne 17. března 1921 Rudolfu B-ovi tobolku v ceně 70 Kč s obnosem asi 100 Kč. Zmateční stížnost Jana H-a, opírající se o § 281, čís. 10 tr. ř. jest odůvodněna. Rozsudek uznává stěžovatele vinným krádeží, kvalifikovanou na zločin, jen z důvodu § 176 II. a) tr. zák. V nálezu rozsudečném praví se sice, že Jan H. byl pro krádež opětně potrestán, v důvodech však opírá se kvalifikace §u 176 II. a) tr. zák. jen o to, že obžalovaný byl dle trestního rejstříku pro majetkové delikty vícekráte potrestán. Než nikoliv opětné předchozí potrestání, čímž rozuměti jest ovšem skutečné odpykání trestu pro majetkové delikty vůbec, nýbrž jen pro krádež opodstatňuje uvedenou kvalifikaci zločinnou. Dle výtahu z trestního rejstříku byl ovšem stěžovatel potrestán jednou pro přestupek §u 468 tr. zák., jednou pro přestupek §u 460 tr. zák., konečně též jednou pro zločin krádeže. Než potrestání pro přestupek dle §u 468 tr. zák. nemůže přijití s hlediska §u 176 II. a) tr. zák. v úvahu. Ohledně zločinu krádeže nevychází sice z tohoto výtahu, ovšem ale z přiložených trestních spisů, že stěžovateli pro to uložený trest nebyl vykonán, nýbrž že stěžovatel byl sice právoplatně odsouzen, ale dle čl. 4 c) nařízení Národního výboru ze dne 5. listopadu 1918 čís. 28 sb. z. a n. amnestován. Je-li rozsudek právně pochybeným již potud, že (dle důvodů) opírá kvalifikaci §u 176 II. a) tr. zák. o opětné předchozí potrestání pro majetkové delikty, jest i hmotně protiprávným proto, že obžalovaný byl pro krádež sice dvakráte odsouzen, ale nikoliv potrestán. Bylo proto rozsudek jako dle §u 281 čís. 10 tr. ř. zmatečný zrušiti a, ježto není závady, by soud zrušovací skutečnost, že druhý trest pro krádež nebyl na obžalovaném vykonán, jako skutečnost procesuální na základě spisů sám nezjistil, ihned ve věci samé nalézti a odsouditi stěžovatele jen pro přestupek krádeže dle §u 460 tr. zák.

Citace:

č. 1157. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 171-172.