Čís. 14219.

Odpůrci nárok tvrzený spoluvlastníkem proti druhému spoluvlastníku nebrání o sobě žalobě podle § 830 obč. zák. podané druhým spoluvlastníkem.
(Rozh. ze dne 2. března 1935, R I 47/35.)
Prvý soud vyhověl žalobě spoluvlastníka nemovitosti na zrušení společenství k nemovitosti. Odvolací soud k odvolání žalovaného zrušil rozsudek prvého soudu a uložil prvému soudu nové rozhodnutí z těchto důvodů: Žalovaný uplatňuje proti žalobě námitkou právo odpůrčí, tvrdě, že smlouva kupní, kterou nabyl žalobce vlastnictví polovice nemovitostí, uzavřena byla prodávající Růženou H-ovou, dlužnicí žalovaného, v úmyslu žalobci známém poškoditi žalovaného. Právo odpůrčí lze námitkou uplatňovati v jakémkoli sporu, který zahájil odpůrce odporovatelův, zde žalobce proti věřiteli, zde žalovanému (§ 9 odst. 2). Z ustanovení odpůrčího řádu pak vychází, že právo odpůrčí může býti uplatňováno úspěšně námitkou í tehdy, není-li pohledávka odporovatelova vykonatelná, ovšem musí odporovatel prokázati, že jeho pohledávka zúplna nebo aspoň z části není dobytná (§§ 11 a 9). Žalovaný tvrdí, že má proti Růženě H-ové pohledávku, a uvádí okolnosti nasvědčující tomu, že exekucí nebude lze docíliti úplného uspokojení. Námitka žalovaným vznesená má podstatný význam pro právní posouzení nároku žalobcova. Neboť kdyby se ukázala, že odpůrčí nárok žalovaného jest po právu, pak by smlouva kupní ze dne 26. října 1933 byla vůči žalovanému bezúčinná, žalobce by nebyl oprávněn proti žalovanému uplatňovati práva, kterých onou smlouvou nabyl, tedy zejména právo na zrušení společenství podle § 830 vš. obč. zák., jehož předpokladem jest spoluvlastnictví, které by při právu odpůrčím žalovanému příslušejícím nemohlo býti vůči žalovanému účinným (§ 1). Ježto soud prvé stolice nevzal na přetřes okolnosti významné pro právní posouzení věci, bylo rozhodnuto podle § 496 odst. 1 čís. 3 c. ř. s.
Nejvyšší soud k rekursu žalobcovu zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by o odvolání znovu rozhodl, nehledě k důvodům, z kterých zrušil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Žalovaný chce odpůrčím nárokem proti kupní smlouvě, kterou nabyl žalobce spoluvlastnictví nemovitosti, brániti tomuto ve výkonu práva na zrušení spoluvlastnictví jpodle § 830 obč. zák. Odpůrčí nárok má však povahu pouze relativní, právní jednání odiporovatelné není ani ve své povaze neplatné ani nicotné, nýbrž zůstává platné v poměru dlužníka k jeho smluvní straně a vůbec v poměru k třetím osobám, jsoucím mimo tento poměr. Věřitel odporuje zcizení nemovitosti, může se domáhati na nabyvateli věci pouze toho, by dopustil, aby věřitel vedl exekuci tak, jakoby věc nebyla zcizena (rozh. 5364 sb. n. s.). Žalovaný nevymohl si dosud exekuční titul proti Růženě H-ové, nemůže ještě vésti exekuci na její vlastnický podíl, nemohl by tedy ani jí odpírati legitimaci k rozdělení spoluvlastnictví. Tím méně může tak činiti proti žalovanému jako jejímu právnímu nástupci pro tvrzenou odporovatelnost nabytí spoluvlastnictví. Žalovaný buduje své námitky na tom, že nabytí ono jest proti němu bezúčinné, že kupní smlouva jest vůči němu bezúčinná, že jest tu stav takový, jako by jí nebylo, že tedy žalobce vůči němu není vlastníkem a není oprávněn domáhati se zrušení spoluvlastnictví podle § 830 obč. zák. Ale to jest nesprávný výklad »bezúčinnosti«, kterou má za následek odporovatelnost smlouvy. To by byla její neplatnost, které se však žalovaný nedovolával. Tento výklad si osvojil i odvolací soud a proto odpírá žalobci legitimaci k žalobě podle § 830 obč. zák. Avšak to se neshoduje s ustanovením § 14 odst. 1 odp. řádu, která dává jen žalovanému nárok, aby požadoval na žalobci, co mu ušlo jednáním Růženy H-ové, prokáže-li jeho odporovatelnost, z jejího jmění, pokud jest toho třeba k jeho uspokojení; mohl by se tedy uspokojiti ze zcizené polovice nemovitosti, jakoby k jejímu zcizení nebylo došlo a nebylo-li by to možné, žádati náhradu škody. Dále jeho nárok nejde. Odvolací soud nezabýval se však odvoláním, pokud jde o námitky rozdělení spoluvlastnictví nevčas a ke škodě žalovaného; po této stránce bude mu přezkoumati v mezích odvolacích důvodů rozsudek prvního soudu.

Citace:

č. 14219. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 224-225.