NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 4834.

Náhrady škody na obci pro nedostatečné uschování vyklizených věcí, jež jí byly dány v úschovu na základě zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n., lze se domáhati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 24. března 1925, R I 255/25).
Proti žalobě na obec o náhradu škody, ježto věci žalobcovy, jež při exekučním vyklizení žalobcově byly dány žalované do úschovy, uložením na nevhodném místě zetlely a se rozpadly, namítla žalovaná obec nepřípustnost pořadu práva. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zrušil napadené usnesení. Důvody: Podle žaloby a svého přednesu před prvým soudem odvozuje žalobce žalobní nárok proti žalované obci pouze z toho, že jeho věci (nábytek, šatstvo, prádlo), přestěhované při soudním exekučním vyklizení, byly uloženy ve hřbitovní kůlně, v místě to nevhodném, kde zetlely a se rozpadly, a že jedna skupina věcí byla následkem nepořádného uložení v kůlně roztlučena. Žalobce výslovně uvádí, že žalovaná obec ručí jednak za uložení věcí na nepříhodném místě, jednak za nepořádné uložení věcí. Jest dále nesporno, že věci ty byly dány do uschování žalované obci na základě zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n., který uložil obcím povinnost, postarati se o uložení věcí při soudní exekuci vyklizených. Tím mezi žalobcem a žalovanou obcí vzešla smlouva o uschování po rozumu §§ 957 — 970 obč. zák. Žalovaná obce nevystupuje ve sporu jako vykonavatelka místní policie, o níž mluví § 37 obec. zříz., není jí též žalobcem vytýkáno, že opominula povinnosti, jež jí ukládá zákon o místní policii, nýbrž že opominula věci řádně uložiti ve svých místnostech, že opominula povinnosti jí zákonem jako schovatelce uložené. Žalobce domáhá se tedy náhrady škody na žalované obci z důvodu čistě soukromého, který řešiti jest soudům (§ 1338 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody dovolacího rekursu nebylo vyvráceno správné, věci i zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení, k němuž se stěžovatelka poukazuje. Na tomto stavu nemění ničeho okolnost, že zákonem ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n. byla uložena obcím povinnost, by se postaraly o řádné uložení věcí, při exekuci podle §u 349 ex. ř. vyklizených, neboť tato zákonitá povinnost nemůže býti zaměňována se soukromoprávním poměrem, jenž při jejím vykonávání vzešel mezi obcí a žalobcem a musí býti posuzován výhradně s hlediska schovatelské smlouvy podle §§ 957 — 970 obč. zák. Bylo-li žalováno jenom a výhradně z tohoto soukromoprávního poměru, nelze pochybovati, že jde o právní rozepři přikázanou podle §u 1 j. n. ku rozhodování řádným soudům.

Citace:

č. 4834. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 584-585.