Čís. 874.Jde o krádež na věcech zamčených (§ 174 II c) tr. zák.), vnikl-li pachatel otevřeným oknem do přízemního bytu, jehož dveře byly zamčeny. (Rozh. ze dne 2. června 1922, Kr II 268/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 19. ledna 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže dle §§ 8, 171, 173, 174 II c), 176 II a), 179 tr. zák. — mimo jiné z těchto důvodů: S hlediska čís. 10 § 281 tr. ř. uplatňuje stížnost, že nedokonanou krádež nelze kvalifikovati jako krádež na věcech zavřených, poněvadž rozsudek zjišťuje, že okno přízemního bytu, v němž chtěl stěžovatel krádež spáchati, bylo otevřeno a tím mu bylo umožněno, vniknouti do bytu. Náhled stížnosti jest však mylný. Za uzavřenou platí každá místnost, k níž je znemožněn pravidelný přístup uzavřením závěrkou jakéhokoliv způsobu. Pravidelný přístup do bytu umožňují dvéře, nikoliv okno; dlužno proto pokládati byt za uzavřený, není-li možno do něho vejíti dveřmi proto, že jsou uzavřeny, takže nutno, aby bylo lze si zjednati přístup, odstraniti neb obejíti překážku, záležející v závěrce. Jakým způsobem se uzavření obejde, jest lhostejno. Také v tom případě, vstoupí-li pachatel oknem (lhostejno zda zavřeným či otevřeným) přízemního bytu do místnosti, překonává a obchází překážku, která mu nedovoluje, by pravidelným způsobem vešel do domu. Také v tomto případě obžalovaný obešel překážku pravidelného vstupu do domu — uzavřené dvéře — tím, že vnikl do bytu oknem. Kvalifikace dle § 174 II c) tr. zák. jest tudíž odůvodněna.