Čís. 16362.
Podmínkou zápůrčí žaloby (§ 523 obč. zák.) proti obci jest, že si obec osobuje služebnost, to jest právo na cizí věci z důvodu soukromoprávního.
Obec si neosobuje soukromé právo služebnosti cesty přes vlastníkův pozemek, hájí-li svobodné užívání cesty z důvodu, že jde o cestu s právem veřejnosti (že soukromého pozemku bylo od nepaměti veřejností užíváno). Převzala-li obec v takovém případě hájení práva cesty za jednotlivé občany, neznamená to, že si osobuje služebnost samu, třebas ji jednotliví občané vyvozovali i z důvodu soukromoprávního. (Rozh. ze dne 6. října 1937, Rv I 823/36.)
Žalobce koupil roku 1928 se schválením Státního pozemkového úřadu od Rudolfa B. velkostatek D., zapsaný ve vložce č. 444 desk zemských, k němuž mimo jiné patří též rozsáhlý dvůr č. kat. 22, na kterém stojí chlévy, stodoly, špýchary, kolny a různé hospodářské budovy. Uvedený pozemek (dvůr) není knihovně zatížen žádnou služebností, a to ani chůze, ani průhonu, ani jízdy. Dne 28. června 1934 po případě 29. června 1934 dal žalobce vyvěsiti v obci D. a na vjezdech dvora vyhlášku tohoto znění: »Ředitelství a vlastník velkostatku v D. zamýšlí v nejbližší době opatřiti vjezdy do dvora na stavební parcele č. kat. 22 v D. řádnými vraty jak směrem od pivovaru, tak i směrem od N. D., a to tak, aby bylo prostranství dvora uzavřeno proti projíždění a proti průchodu osobami nepovolanými. Poněvadž v ediktální lhůtě 30denní podle § 31 náhrad. zák. ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. ve znění zák. ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb. z. a n. neohlásil nikdo po knihovní poznámce zamýšleného převzetí velkostatku D., zapsaného ve vložce č. 444 desk zemských, nějakého věcného práva a služebnosti jízdy neb chůze přes dvůr na stav. p. č. kat. 22 v D., pozbyl každý jakékoliv obdobné služebnosti, byť i před poznámkou zamýšleného převzetí měl ji vydrženu. Knihovní poznámka zamýšleného převzetí se stala podle usnesení zemského soudu civilního v P. ze dne 12. března 1924, od. XIII. č. j. 6137/1924. Žádáme každého, kdo by se domníval, že snad přes shora uvedené upozornění má nějakou služebnost ať chůze, nebo jízdy přes dvůr č. kat. 22 v D. vydrženu, aby podepsanému ředitelství tento svůj nárok oznámil ve lhůtě 8denní po vyvěšení této vyhlášky. Nepřihlásí-li nikdo svého domnělého nároku na jmenovanou služebnost, bude ředitelství velkostatku míti za to, že nikdo neosobuje si ani právo nějaké služebnosti chůze, neb jízdy po dvoře tom, ani držbu nějakého práva po dvoře tom choditi neb jezditi, a opatří shora popsané vjezdy řádnými vraty.« Dále ve vyhlášce té bylo uvedeno, že každý občan může užívati silnice mezi dvorem a semenářskou stanicí. Poté zaslala žalovaná obec D. žalobci dopis ze dne 1. července 1934, že obecní zastupitelstvo v D. ve schůzi konané 1. července 1934 protestuje proti žalobcovým vyhláškám a že trvá na svobodném užívání jízdy a chůze přes žalobcův dvůr č. kat. 22 hledíc na to, že to není jen cesta těch zájemců, kteří mají za dvorem své pozemky, ale že jest to cesta s právem veřejnosti, která spojuje obec D. s osadou K. a obcí P. od nepaměti, a že tudíž nemohla býti promlčena. Žalobce pak dal dopsati svým právním zástupcem dne 21. července 1934 všem jednotlivým občanům v D. i žalované obci s vylíčením celé podstaty a žádal je, aby nejdéle ve lhůtě do 9. srpna 1934 uznali dopisem nebo v kanceláři žalobcova právního zástupce protokolárně, že jim nepřísluší žádná služebnost ani chůze, ani průhonu, ani jízdy přes prostranství dvora žalobce na st. p. č. kat. 22 v D., že se jakéhokoli výkonu těchto služebnosti pro budoucnost zdrží a že nemají žádných námitek proti tomu, aby byl dvůr vraty uzavřen, a to pod pohrůžkou zápůrčí žaloby. Na toto vyzvání zaslal obecní úřad žalované obce žalobci dopis podepsaný starostou, dvěma členy obecní rady a dvěma členy obecního zastupitelstva tohoto znění; »Obecní úřad v D. trvá na svém dopise ze dne 1. července 1934 velkostatku zaslaném a bere na sebe hájení svobodné jízdy, chůze a průhonu přes dvůr velkostatku: č. kat. 22 v D., jak ho dosud veřejnost od nepaměti užívala.« Zároveň s dotčeným dopisem obdržel žalobce prohlášení dané v D. dne 2. července 1934, podepsané obecním úřadem a šestnácti občany z D., tohoto znění: »K vyhlášce velkostatku D., že zamýšlí překaziti jízdu a chůzi přes svůj dvůr v D., č. kat. 22, prohlašují podepsaní že trvají na svobodném užívání této cesty, jak jí od nepaměti až do dnešního dne užívali, a protestují proti vyvěšenému zákazu této cesty.« Tvrdě, že žalovaná obec si činí nárok na nabytí držení práva a jeho vykonávání prostřednictvím příslušníků obce, že tudíž uplatňuje vydržení služebnosti přes žalobcův pozemek, projevujíc dodatečně držitelskou vůli svým usnesením obecního zastupitelstva ze dne 1. července 1934, a že si tak neprávem osobuje služebnost chůze, průhonu a jízdy přes žalobcův pozemek č. k. 22 v D., domáhá se žalobou, aby bylo uznáno právem, že žalované obci nepřísluší právo služebnosti chůze, průhonu a jízdy přes pozemek č. kat. 22 v D., který se v přírodě jeví jako dvůr, že jest žalovaná obec povinna to uznati a zdržeti se jakéhokoli výkonu služebností těch, ať již sama svými orgány, neb prostřednictvím svého občanstva. Proti žalobě namítla žalovaná obec zejména to, že nikdy netvrdila, že by jí příslušelo právo služebnosti chůze, průhonu a jízdy přes pozemek č. kat. 22 v D., to právo si vůči žalobci nikdy neosvojovala, nýbrž hájila vždy stanovisko, že cesta přes uvedený pozemek jest veřejná, že se nikdy nedovolávala práva soukromého, tedy služebnosti přes pozemek č. kat. 22, nýbrž se proti zamyšlenému uzavření dvora opírala z důvodu práva veřejného jako úřad silniční. Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 1. července 1934 prohlásila cestu vedoucí přes dvůr č. kat. 22 v D. za veřejnou, ježto se cesty té od nepaměti veřejně užívalo a poněvadž cesta ta spojuje žalovanou obec se sousedními obcemi. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Důvody: Výkon cesty jako služebnosti cesty jest pojmově, obsahově i co do právní povahy odlišný od výkonu cesty jako obecného užívání, záležícího v chůzi po půdě věnované veřejné komunikaci. U služebnosti jde o právo soukromé, při čemž, podmětem práva jest obec jako majetkoprávní subjekt soukromého práva, kdežto u obecného užívání jde o právo veřejné, obec jest nejen majitelkou obecních cest, ale i úřadem silničním, výkon užívání náleží obecenstvu, které jest nositelem práva jakožto veřejnost, kterou zastupuje obec jako úřad silniční. Výkon práva služebnosti nemohl nikdy vésti k založení práva obce věnovati užívanou plochu obecnému užívání, kdežto výkon obecného užívání, trpěný vlastníkem pozemku, může býti vykládán jako mlčky učiněný projev vůle vlastníka ponechati plochu veřejné komunikaci. O existenci služebnosti rozhodují soudy, kdežto o existenci veřejné cesty založené trpěným obecným užíváním rozhodují úřady správní. Dopisem obce ze dne 1. července 1934 je zjištěno, že došlo k usnesení obecního zastupitelstva, že cesta přes pozemek č. kat. 22 jest cestou veřejnou. Pokud obec, jako jest tomu v souzeném případě, hájí veřejnost cesty, nemůže se soud zabývati řešením této otázky, neboť o tom přísluší rozhodovati úřadům správním a nikoli řádným soudům. Co se týká tvrzení žaloby, že žalovaná obec vykonává právo služebnosti, o čemž by příslušelo rozhodnouti soudu, neprokázal žalobce hledě na to, co uvedeno, že se obec v té příčině svými representanty usnesla, že právo to bude vykonávati ani že se toho práva skutečně uchopila. Z toho, že snad někteří občané žalované obce sporné cesty přes žalobcův pozemek užívali a užívají, nelze souditi, že tvrzenou služebnost vykonává obec jako podmět soukromoprávní. Obec sama nikterak neprojevila svoji vůli, že by chtěla uznati služebnost cesty sama jako podmět soukromoprávní, zejména neprojevila svoji vůli shora dotčenými dopisy, a není proto k žalobě pasivně oprávněna. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce se domáhá zjištění, že žalované obci nepřísluší právo služebnosti chůze, průhonu a jízdy přes jeho stavební pozemek č. kat. 22 v D. Jde tedy o žalobu zápůrčí podle § 523 obč. zák. a tu jest podle výslovného ustanovení řečeného předpisu podmínkou, že žalobce musí dokázati, že si žalovaná obec osobuje služebnost k jeho věci. Žalobce tuto okolnost dokazoval dopisy obecního úřadu žalované obce ze dne 1. července 1934 a 7. srpna 1934 a dopisem 16 občanů ze dne 7. srpna 1934, podepsaným starostou a členem obecního zastupitelstva s připojeným razítkem obecního úřadu téže obce. Oba nižší soudy vyložily tyto dopisy tak, že v nich žalovaná obec soukromé právo služebnosti cesty přes dvůr žalovaného neuplatňuje, nýbrž že zdůrazňuje, že jde o cestu veřejnou, a že ona z důvodu této veřejnosti hájí svobodné užívání cesty pro jízdu, chůzi a průhon přes dvůr žalobcův. Je proto nepravdivé dovolatelovo tvrzení, že okolnosti jimi v žalobě v příčině osobování služebnosti žalovanou obcí tvrzené nebyly vzaty ani v prvé, ani v druhé stolici na přetřes. Jiné důkazy než těmito dopisy nebylo hledíc na údaje žalobní v té příčině potřebí prováděti a dovolatel ani neuvádí, kterými jinými důkazy by byla mohla tato okolnost býti dokázána. Ježto jde toliko o výklad uvedených dopisů, nemůže býti v rozporu se spisy závěr odvolacího soudu, že žalobce neprokázal, že si žalovaná obec služebnost cesty, průhonu a jízdy přes jeho pozemek osobuje z důvodu soukromoprávního, nýbrž jde v té příčině jen o právní posouzení.
Nižší soudy posoudily uvedené dopisy správně, neboť žalovaná obec uvádí v dopise ze dne 1. července 1934, že trvá na svobodném užívání jízdy a chůze přes dvůr žalobcův hledíc na to, že to není jen cesta těch zájemníků, kteří mají za dvorem, své pozemky, ale že je to cesta s právem veřejnosti, která spojuje žalovanou obec s osadou K. a obcí p-ckou od nepaměti, a na tento dopis se žalovaná obec odvolává i ve svém dopise ze dne 7. srpna 1934 a uvádí opětně, že trvá na hájení svobodné jízdy, chůze a průhonu pres onen dvůr, jak ho dosud veřejnost od nepaměti užívala. Nemůže tudíž býti jiný výklad dotčených dopisů než ten, že žalovaná obec neuplatňovala v nich své soukromé právo k nějaké služebnosti, nýbrž toliko a výhradně právo veřejné. Z jakého důvodu dovozují někteří občané d-čtí své právo chůze, jízdy a průhonu přes dvůr žalobcův, zdali z nějakého důvodu soukromoprávního, či rovněž v důvodu veřejnosti oné cesty, je v souzeném sporu bez významu, neboť nejsou v tomto sporu žalováni. Proto také jest bez významu jejich dopis ze dne 7. srpna 1934 nehledě ani na to, že v něm právní důvod jízdy, chůze a průhonu přes dvůr žalobcův vůbec neuvádějí. Již také z té příčiny je bez významu, že podle tohoto dopisu převzalo hájení svobodné jízdy, chůze a průhonu přes onen dvůr na sebe zastupitelstvo žalované obce, neboť i jednotliví občané mohou vyvozovati své právo z důvodu veřejnosti cesty, a též tehdy, kdyby je vyvozovali z důvodu soukromoprávního, neznamená převzetí hájení tohoto jejich práva žalovanou obcí, že si obec sama takové právo osobuje. Dovolatelé poukazují na několik rozhodnutí nejvyššího soudu, ale ani jedno z nich nemluví pro jejich stanovisko, nýbrž proti němu. Nestačí ovšem chytiti se pouze některé věty rozhodnutí, nýbrž třeba si povšimnouti celého jeho obsahu.