NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10650.

Kdo výslovně uznal před poručenskými soudem, že jest nemanželským otcem dítěte, jest tímto uznáním vázán. I když napotom odvolal uznání otcovství, lze se na něm domáhati placení výživného v nesporném řízení.
(Rozh. ze dne 27. března 1931, R I 233/31.)
Soud prvé stolice uložil v nesporném řízení nemanželskému otci, by platil dítěti výživné. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Stížnost vytýká zmatečnost usnesení, protože prý stěžovatel nemanželské otcovství neuznal a o jeho otcovství a o vyživovací povinnosti bylo proto rozhodnouti sporem. Podle § 16 novely I. k obč. zák. má býti výživné stanoveno v nesporném řízení, bylo-li otcovství uznáno. To se stalo podle protokolu ze dne 11. září 1920. Z protokolu ze dne 8. června 1922 nevyplývá, že byla doznána jen soulož, nikoli však otcovství, naopak z tohoto protokolu jest zřejmo, že stěžovatel otcovství původně uznal a teprve později dodatečně popíral. Toto dodatečné popření nemá však významu a bylo zřejmě vypočteno na to, že nemanželská matka, která s ním žila ve společné domácnosti a v únoru 1922 znovu porodila, mezitím duševně onemocněla a jest od té doby v ústavu pro choromyslné. Poněvadž otcovství bylo v nesporném řízení uznáno, byl první soudce oprávněn v řízení nesporném stanoviti výživné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Mimořádná dovolací stížnost proti srovnalým usnesením nižších soudů vytýká jim zmatečnost a zřejmý rozpor se spisy a se zákonem, než neprávem. Stěžovatel uznal výslovně před poručenským soudem dne 11. září 1920, že jest nemanželským otcem dítěte. Tímto výslovným uznáním byl soudně zjištěn jeho právní poměr jako nemanželského otce k dítěti a zjištění toto nemohlo býti zvráceno pozdějším odvoláním uznání otcovství, jímž stěžovatel dodatečně před soudem popřel otcovství, ježto prý nabyl přesvědčení, že není otcem. Naopak jest stěžovatel vázán soudně zjištěným uznáním otcovství, dokud není tu pravoplatného soudního výroku, vylučujícího uznané otcovství. Je-li však stěžovatel soudně zjištěným uznáním otcovství dosud vázán, bylo i výživné nemanželského dítěte určití v řízení nesporném (§ 16 druhý odstavec prvé dílčí novely k obč. zák.) a stěžovatelem uplatněné výtky zmatečnosti a zřejmého rozporu se spisy a se zákonem nejsou opodstatněné.

Citace:

Čís. 10650. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 442-443.