NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Čís. 11392.

Byl-li kupitel právoplatně odsouzen k zaplacení kupní ceny, aniž bylo v rozsudku toto plnění učiněno závislými na vzájemném plnění prodatele, nemůže kupitel exekuci k vydobytí kupní ceny odporovati (§ 35 ex. ř.) z důvodu, že mu koupené zboží nebylo dosud dodáno. Kupitel nemůže se domáhati zrušení exekuce ani z toho důvodu, že uložil kupní cenu u peněžního ústavu na vkladní list, jejž ponechal u sebe, neschválil-li prodatel výslovně tento způsob placení.
(Rozh. ze dne 8. února 1932, Rv 1 176/31.)
Žalovaná banka vedla proti žalobci exekuci k vydobytí kupní ceny za dodané zboží. Žaloba o nepřípustnost exekuce byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Žalobce se domáhá žalobou, by byla exekuce, povolená žalované bance na základě rozsudku krajského soudu ze dne 23. dubna 1928, prohlášena za nepřípustnou, poněvadž prý žalovaná banka, pokud se týče její postupitelka firma F. nesplnila své smluvní povinnosti, by žalobci vydala zboží, jehož kupní cena jest právě exekucí vymáhána. Leč rozsudek stanoví zcela přesně, že žalovaný (nynější žalobce) jest povinen zaplatiti žalobkyni (nynější žalované) 16038 Kč se 6%ními úroky od 8. května 1927, nečině toto plnění závislým na vzájemném plnění odpůrkyně. Námitku, že mu nebylo zboží dodáno, vznesl nynější žalobce již v onom sporu, soud však tehdy zjistil, že tehdejšímu žalovanému bylo zboží zasláno 6. května 1927 zároveň s účtem na zažalovanou částku, že účet i zboží došly žalovaného 7. května 1927, pokud se týče, že toho dne se stala reální oblace, že však žalovaný neoprávněně odepřel zboží přijatí a že zboží jest uloženo pro něho ve skladišti firmy F. Vyvrátiv takto námitku žalovaného, odsoudil ho soud k zaplacení kupní ceny. To byl stav věci při vydání rozsudku v původním sporu. V nynějším sporu tvrdil žalobce, že žádal od žalované dodání zboží a projevil ochotu je odebrati, že však firma F. odmítla je vydati, trvajíc na tom, aby nejprve zaplatil celou pohledávku 16038 Kč bez ohledu na právoplatné soudní vyrovnání. Naproti tomu uvedla žalovaná, že žalobce nezaplatil ani jednu vyrovnací kvótu, ač již pět kvót bylo splatných a že bez souhlasu a proti její vůli skládal vyrovnací kvóty na složní list Spořitelny města K., který si ponechal, takže mohl jím disponovati jen on sám a nikoli žalovaná. Nelze se vraceti k tomu, co bylo zjištěno před právoplatným rozsudkem, a jest uvážiti jen, zda byla firma F. neb její postupnice povinna po rozsudku vydati žalobci zboží, ač nesplnil své povinnosti, určené tímto právoplatným rozsudkem. Nemůže býti pochybnosti, že žalobce musil nejprve vyhověti této bezpodmínečné povinnosti, ovšem v rámci schváleného vyrovnání, neboť jinak by neměl rozsudek významu. Jest nesporno, že žalobce neplatil vyrovnací kvóty žalované jako postupnici firmy F., nýbrž že je ukládal na vkladní list spořitelny v K., který, jak zjištěno, ponechal u sebe, tedy neuložil ho, jak v odvolání a i v dovolání nově a proto nepřípustně uvedl, pro žalovanou u jejího právní zástupce. Že žalovaná tento způsob splácení kvót výslovně schválila, nebylo tvrzeno. Z toho. že neodpověděla na dopis z 31. prosince 1928, kterým jí prý žalobce sdělil, že bude vyrovnací kvótu ukládati v předepsaný čas na vkladní list do té doby, než mu bude zboží řádně dodáno, a pak že teprve uvolní takto složené vyrovnací splátky — nelze usuzovati na souhlas žalované, i kdyby byla dopis dostala, což popírá. Žalovaná byla oprávněna žádati přímé a včasné placení kvót, nebyla jednostranným projevem žalobcovým nikterak vázána a nemusila naň vůbec odpovídati. Žalobce, ponechav vkladní list u sebe, vlastně vůbec neplnil, ba ani neučinil opatření, by žalovaná, kdyby zboží dodala, mohla se složenou částkou nezávisle na žalobcově vůli nakládati. Za těchto okolností není rozumného důvodu, by se za to musilo pokládati, že žalovaná, neodpověděvši na onen dopis, nabídku žalobcovu schválila (§ 863 obč. zák.). Nebylo proto třeba, by byl připuštěn důkaz výslechem stran o tom, zda žalovaná tento dopis dostala, a není řízení neúplné, nebyl-li důkaz ten proveden. Žalobce, nesplativ vyrovnací kvóty řádně a včas, musí nésti důsledky vytčené v § 57 vyr. ř. Proto také exekuce pro celou pohledávku, která obživla a dávno jest splatná, není nepřípustná.

Citace:

č. 11392. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 154-155.