NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Č. 12556.

Policejní věci. — Řízení správní: * Ani na obnovení uhaslé již divadelní koncese není podle divadelního řádu z 25. listopadu 1850 č. 454 ř. z. právního nároku.
(Nález z 9. října 1936 č. 15224/36.)
Věc: Antonín F. v Praze proti rozh. min. vnitra z 9. května 1934 o divadelní koncesi.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zem. úřad v Praze nevyhověl výměrem z 13. dubna 1934 st-lově žádosti za prodloužení platnosti divadelní koncese pro budovu »Areny« v Praze-Smíchově na další období, a to v podstatě proto, že tu není způsobilých místností k provozování divadelních představení.
Nař. rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání st-lovo proti uvedenému výměru zem. úřadu v Praze a k námitkám obsaženým v odvolání bylo žal. úřadem poznamenáno, že platnost dosavadní koncese st-lovy již uplynula a že týž na obnovení této koncese nemá podle platných norem právních nároků.
Stížnost podaná k tomuto soudu tvrdí, že předmětem rozhodnutí první stolice byly záležitosti dvě, t. j. otázka prodloužení platnosti divadelní koncese a pak otázka způsobilosti divadelní budovy, tedy jednak koncese osobní, jednak koncese reální, a že v tomto druhém směru odvolací stolice opominula rozhodnouti. V tom stížnost nemá pravdu. Podáním z 29. prosince 1933 žádal st-l o obnovu povolení k pořádání divadelních představení v »Areně«, tedy jen o obnovení koncese osobní. Jedině této věci týkalo se také rozhodnutí první stolice, přesto že tato se dovolávala pro své zamítavé stanovisko závadného stavu divadelní budovy, neboť dotyčné vývody pokládati je toliko za důvody pro odepření obnovy osobní koncese, nikterak však za nějaký judikátní výrok o způsobilosti divadelní budovy, tedy za rozhodnutí o koncesi reální. Žal. úřad ostatně, potvrdiv odepření koncese vyslovené první stolicí, nezaložil své rozhodnutí na důvodech uvedených stolicí první, nýbrž vyslovil, že st-l nemá právního nároku, aby koncese byla mu obnovena, čemuž rozuměti je tak, že správní úřad rozhoduje o udě-
46* lení divadelní koncese podle volné své úvahy, nejsa vázán nějakým nárokem strany, a že v daném případě se rozhodl koncesi neuděliti.
Je proto výtka, že nebylo rozhodnuto o způsobilosti divadelních místností, bezdůvodná, a sluší pouze zkoumati, zda st-l skutečně nemá nároku na udělení divadelní koncese, jak vyslovil žal. úřad, neboť kdyby st-l nároku na udělení divadelní koncese neměl, nemohl by důvodně tvrditi, že odepřením koncese bylo zasaženo do jeho subjektivních práv, což je předpokladem pro poskytnutí soudní ochrany podle § 2 zákona o ss.
Uvedenou otázku řešil nss již v nálezu z 28. června 1920 č. 5990, Boh. A 482/20, v němž vyslovil a odůvodnil právní názor, že podle platného stavu zákonodárství není právního nároku na to, aby bylo uděleno povolení k provozování divadelních her. Trvaje na tomto právním názoru i nyní, poukazuje nss podle § 44 jedn. řádu na podrobné odůvodnění v cit. nálezu. To platí i o obnovení divadelní koncese, neboť obnovení to je s hlediska právního jen nové udělení koncese, ježto povolení pořádati divadelní představení propůjčuje se vždy pouze na určitou dobu, po jejímž uplynutí nutno žádati o novou koncesi. Neměl-li však st-l právního nároku na kladné vyřízení své žádosti, nemohlo býti porušeno nijaké jeho subjektivní právo tím, že mu žádané obnovení platnosti divadelní koncese nebylo uděleno, a nelze proto nař. rozhodnutí jako nezákonné zrušiti.
Pokud stížnost vytýká jako vadu, že žal. úřad řádně neodůvodnil, proč obnovení koncese odepřel, sluší poznamenati, že úřad nebyl vzhledem k ustanovení §§ 70 odst. 2 a 82 správ. řízení zavázán toto odepření odůvodniti, kdyžtě šlo, jak dovoženo, o věc volné úvahy úřadu.
Bezdůvodná je konečně i námitka, že úřad nevyřídil návrh obsažený v dodatku z 2. května 1934 k st-lovu odvolání, aby divadlo »Arena« bylo neprodleně otevřeno pro pořádání divadelních představení, neboť žal. úřad, odepřev uděliti st-li novou koncesi v době, kdy dřívější koncese již uhasla, odepřel tím i povoliti, aby divadlo »Arena« bylo ku pořádání divadelních představení otevřeno, čímž zmíněný návrh vyřídil.

Citace:

Č. 12556. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 879-880.