— Čís. 6796 —
271

Čís. 6796.

Spolkový zákon ze dne 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. zák.
Odvolání proti rozpuštění spolku má účinek odkladný. Rozpuštěním přestává osobnost spolku teprve, když se nález stal pravoplatným a nepodléhá jíž odporu postupem stolic. Do té není důvodu ku zřízení opatrovníka.
(Rozh. ze dne 15. února 1927, R I 1203/26.)
Soud prvé stolice ustanovil rozpuštěnému spolku opatrovníka. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by ustanovil opatrovníkem jinou osobu.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu osoby, již prvý soud ustanovil opatrovníkem, zrušil napadené usnesení, jakož i řízení u prvé stolice s usnesením v něm vydaným.
Důvody:
Z listin, které Nejvyšší soud z příčiny tohoto dovolacího rekursu ke spisům opatřil, vysvítá, že rozpuštění spolku, jež vysloveno bylo zemskou politickou správou dle jejího výnosu ze dne 8. dubna 1926, intimovaného spolku výnosem policejního ředitelství v K. ze dne 17. dubna 1926 bylo na odvolání spolku výnosem ministerstva vnitra ze dne 22. listopadu 1926 čís. 66.249/6 jako zákonem neodůvodněné zrušeno. Dle §u 25 spolk. zák. ze dne 15. listopadu 1867 čís. 134 ř. zák. může býti nálezu o rozpuštění spolku odporováno ve lhůtě 60denní odvoláním a z druhého odstavce cit. §u, v němž se praví, že nižší úřady jsou však oprávněny činnost spolku až do pravoplatného rozhodnutí o rozpuštění zastaviti, plyne jasně, že odvolání proti rozpuštění má účinek odkladný a že rozpuštěním jakožto aktem právo ničícím právní osobnost spolku přestává teprve, když nález stal se pravoplatným a nepodléhá již odporu cestou instanční. Nebylo tedy dle tohoto právního stavu správným tvrzení návrhu na zřízení opatrovníka, že odvolání proti roz- — Čís. 6797 —
272
puštění nemá odkladného účinku, v návrhu nebylo též ani tvrzeno, že byla spolku činnost dle §u 25 odst. 2 spolk. zák. zastavena a dosavadním statutárním zástupcům oprávnění za spolek jednati odňato, což nevyplývá ani z předložených listin. Vzhledem к tomu nebylo vůbec podnětu ku zřízení opatrovníka, což platí nyní tím spíše, když dle usnesení bylo rozpuštění spolku nadřízenou správní stolicí zrušeno. Vzhledem k tomu jest řízení v nižších stolicích o onom návrhu zmatečné, tyto zakročovaly ve věci, v níž dle zákona ještě zakročiti oprávněny nebyly (§ 1 nesp. říz.) a bylo z tohoto důvodu k dovolacímu rekursu napadené usnesení i řízení v první stolici v této věci provedené zrušiti.

Citace:

Čís. 6796. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 299-300.