Čís. 4386.

Byl-li smlouvou mezi poštovní správou a pojezdným tomuto přiznám kromě úhrnné odměny i drahotní přídavek, odvislý od drahotních poměrů, jest přídavek součástí smluvní úplaty a není poštovní správa oprávněna, snížiti tento přídavek z jiných důvodů, než následkem změny drahotních poměrů.

(Rozh. ze dne 19. listopadu 1924, Rv I 1323/24).
Poštovní erár uzavřel v roce 1917 se žalujícím povozníkem smlouvu v ten smysl, že mu přiznal za pojezdnou službu úhrnnou odměnu 9000 K ročně a kromě toho drahotní přídavek měsíčních 250 K. Vzhledem k stoupající drahotě byl drahotní přídavek zvyšován a posléze v prosinci 1921 stanoven na 8960 Kč měsíčně. Výnosem ministerstva pošt a telegrafů ze dne 20. ledna 1922 byl drahotní přídavek snížen na 5416 Kč 66 h měsíčně. Žalobě, domáhající se na eráru doplacení drahotního přídavku měsíčních 8960 Kč za dobu od 1. ledna 1922 do 15. července 1922 bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Žalovaná strana dovolává se pro nesprávné právní posouzení věci, dovozujíc, že drahotní přídavek, poskytovaný žalobci ke smluvené úhrnné odměně 9000 Kč ročně, byl mu přiznán pouze jednostranným, libovolně změnitelným správním aktem poštovních úřadů, a že mohl tedy kdykoliv býti snížen, po případě úplně odepřen. V písemní služební smlouvě ze dne 24. května 1917 není o drahotním přídavku zmínky, naopak ustanovuje se tam v §u 12, že pojízdný nemá z důvodu zdražení předmětů, potřebných k provozování poštovných jízd, nároku na odškodnění nebo přídavek ke smluvené úhrnné odměně. Pro posouzení soukromoprávního poměru mezi stranami není však rozhodnou, jak myslí strana žalovaná, a dalo se hájiti, dokud nebyl prvotní § 887 obč. zák. třetí dílčí novelou zrušen, výhradně tato písemní smlouva, nýbrž také, co bylo vedle ní mezi stranami ujednáno, písemnou smlouvu samu sluší pak vykládati nikoliv jen podle její — ostatně zřejmě zastaralé — litery, nýbrž podle pravidel poctivého obchodního styku, při čemž třeba vypátrati především srovnalou vůli stran a vzíti za tím účelem zřetel na okolnosti a projevy stran při ujednávání smlouvy. Z úředních spisů o zadání poštovní pojezdné služby žalobci plyne, že se stalo po veřejné soutěži, při níž se žalobce písemnou nabídkou ze dne 3. března 1917 uvolil obstarávati tuto službu za úhrnnou odměnu 9000 K ročně a drahotní přídavek 250 K měsíčně. Ministerstvo obchodu přistoupilo výnosem ze dne 14. května 1917, který jest v písemné smlouvě citován, na žalobcovu nabídku i ohledně úhrnkové roční odměny 12000 K i ohledně rozdělení této částky na pevnou úhrnnou odměnu 9000 K ročně a drahotní přídavek 250 K měsíčně, a zmocnilo poštovní ředitelství, by o zadání pojezdné služby za úhrnný poplatek učinilo se žalobcem zvláštní smlouvu, drahotní přídavek však povolilo hned a přímo, poukázavši při tom ředitelství, by při polevení drahoty podalo za účelem jeho snížení neb úplného zrušení zprávu. Drahotní přídavek byl tedy požadován v nabídce žalobcově jako část smluvní odměny, a když erár při přijetí nabídky na něj přistoupil, nelze to pokládati za jednostranné a libovolně odvolatelné opatření správní, nýbrž za zavazující projev smluvní. Smlouva nezavazovala erár pouze ku placení úhrnné odměny, nýbrž i ku placení drahotního přídavku. Z celkové úplaty za provozování pojezdné služby měla býti pouze úhrnná odměna stálou a nezměnitelnou, drahotní přídavek měl býti dle svého pojmu a citovaného výnosu ministerstva obchodu odvislým od drahotních poměrů, a mohl býti po případě snížen neb i úplně zastaven. Ale jenom drahotní poměry a nic jiného mohly a měly tu míti vliv. Tak byla vykládána smlouva po celou dobu svého trvání oběma stranami. Jelikož drahota stále stoupala, žádal žalobce opětovně o zvýšení drahotního přídavku a bylo mu také úměrně se stoupající drahotou povolováno, naposled výnosem ministerským ze dne 10. prosince 1921 z 5500 Kč na 8960 Kč měsíčně s platností od 1. září 1921. I takto zvýšen, podržel drahotní přídavek právní povahu smluvené odměny za konané práce, erár nebyl oprávněn jej jednostranně snížiti, pokud se nezměnily drahotní poměry, podle nichž byl vyměřen. Když výnosem ministerstva pošta telegrafu ze dne 20. ledna 1922 byl drahotní přídavek žalobcův snížen z 8960 Kč na 5416 Kč 66 h měsíčně, nestalo se tak pro změnu drahotních poměrů, nýbrž, poněvadž se našel uchazeč, který byl ochoten, se spokojiti se stejnou nižší odměnou. Že se drahotní poměry, podle nichž byl drahotní přídavek v prosinci 1921 upraven, již v lednu 1922 změnily, netvrdí žalovaná strana sama, a nebylo to zjištěno. Okolnost, že žalobcův konkurent se uvolil, konati pojezdnou službu laciněji, nedokazuje sama o sobě ani snížení drahoty ani nepřiměřenost poslední úpravy žalobcova přídavku, naopak nebylo popřeno žalobcovo tvrzení, potvrzené i svědeckou výpovědí inspektora Ch-a, že to bylo způsobeno zřízením automobilové dopravy v Ch., kterou tamnější povozníci utrpěli na zaměstnanosti. Dokud však nepolevila drahota, nebyl erár oprávněn, snížili smluvenou služební odměnu žalobcovu o část drahotního přídavku. Aby mohl využitkovati nabídky nového lacinějšího uchazeče o pojezdní službu, musil dáti dříve žalobci smluvenou pololetní výpověď, po výpovědní dobu byl však povinen žalobci platiti celou smluvenou odměnu, a tou byla netoliko úhrnná částka 9000 Kč ročně, nýbrž i drahotní přídavek tak, jak byl naposled vzájemným souhlasem upraven, totiž 8960 Kč měsíčně.

Citace:

č. 4386. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 648-650.