Čís. 4176.

Odhad za účelem vyměřeni dávky z přírůstku hodnoty. Odhadnouti jest i příslušenství nemovitosti v době prodeje. Jest na soudu, by ustanovil výši útrat i určil povinnost k jich úhradě.
Při odhadu dle nařízení ze dne 23. září 1920, čís. 545 sb. z. a n. jest užiti i předpisů reálního řádu odhadního.
(Rozh. ze dne 24. září 1924, R I 607/24.)
Do usnesení prvého soudu, jímž k návrhu inspektorátu pro zemské dávky byla určena odhadní cena a navrhovateli uloženo hraditi útraty odhadu, stěžoval si navrhovatel jednak ve věci samé, ježto nemovitosti byly oceněny nízko, ježto do odhadu nebylo zahrnuto příslušenství, sestávající z vodního kola, z místnosti pro toto kolo, ze zařízení elektrického osvětlení a z otopního zařízení — jednak v otázce útrat odhadu, jež prý měly býti uloženy nikoli navrhovateli, nýbrž druhé straně. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stížnost není ani v tom, ani v onom směru odůvodněna. Jak bylo dodatně zjištěno, tvoří místnost pro vodní kolo část budovy hlavní a cena místnosti té jest zahrnuta v odhadní ceně celé budovy 152000 Kč, vodní kolo, zařízení elektrického osvětlení a otopní zařízení nebyly proto odhadnuty, že dne 16. prosince 1920 při budově odhadované nebyly, byvše později nově pořízeny, pokud se týče že zařízení ta, jež tam dne 16. prosince 1920 byla, v den odhadu dne 6. února 1924 popsána a odhadnuta býti nemohla, cena odhadní vyšetřena byla ke dni 16. prosince 1920 dle výslovného prohlášení soudního znalce. Pokud se týče otázky útrat odhadu, jde o odhad nemovitostí k vůli vyměření dávky z přírůstku hodnoty ve smyslu §u 17 (4) vládního nařízení ze dne 23. září 1920, čís. 545 sb. z. a n. a pro odhad ten platí předpisy §§ů 272 násl. nesp. říz. (viz také výnos ministerstva financí ve věstníku ministerstva spravedlnosti z roku 1917 na str. 147), platí tu tedy o útratách odhadu § 280 nesp. říz. a zásady řízení nesporného, že totiž útraty odhadu vybéřou se od navrhovatele. Soudu nepřísluší rozhodovati v řízení nesporném otázku, zda navrhovatel nese náklady odhadu konečně či zdali může náhradu jejich požadovati od toho, kdo jest povinen platiti dávku z přírůstku hodnoty.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by po doplnění, po případě po novém odhadu nemovi- tosti znovu jejich cenu ustanovil a dle výsledku odhadu rozhodl i o tom, kdo jest povinen hraditi výlohy odhadu.
Důvody:
Dovolací rekurs, jenž napadá usnesení rekursního soudu pro zřejmou nezákonnost (§ 16 nesp. říz.), jest opodstatněn. Především jest oprávněna výtka, že provedený odhad neodpovídá zákonu, jsa neúplným. Nižší soudy nepojaly do odhadu mlýnské kolo, otopovací a osvětlovací zařízení, odůvodňujíce to tím, že toto příslušenství při odhadu zde nebylo a jest nahrazeno jiným. Tato okolnost neměla však býti na závadu tomu, by ony předměty a zařízení, pokud tvořily příslušenství odhadovaných nemovitostí podle §u 297 obč. zák., nebyly pojaty do odhadu. Podle kupní smlouvy ze dne 16. prosince 1920 bylo u prodaných nemovitostí příslušenství a bylo s nimi i prodáno a to vodní, osvětlovací a otopovací zařízení. Má-li tedy zjištěna a stanovena býti obecná hodnota prodaných nemovitostí ke dni prodeje, bylo i tato zařízení, pokud tvořila příslušenství, odhadnouti (§ 140 ex. ř., § 20, 22 odhadního řádu a § 5 poslední odstavec vládního nařízení ze dne 23. září 1920, čís. 545 sb. z. a n.). Nebyla-li dotyčná zařízení, tvořivší v den prodeje příslušenství, při odhadu nalezena, bylo o nich konati šetření, zjistiti jejich tehdejší stav a podle toho bylo předsevzíti jich odhad. Právem vytýká dále dovolací rekurs, že jím tak jako usnesením prvního soudu bylo odepřeno rozhodnouti o tom, kdo je povinen hraditi výlohy odhadu. Stanovisko nižších soudů, že dotyčné rozhodnutí soudům při odhadu, prováděném za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí (§ 17 vládního nařízení ze dne 23. září 1920, čís. 545 sb. z. a n.) nenáleží, není správné. Že soudy jsou při odhadech k vůli vyměření dávky z přírůstku hodnoty povolány i k rozhodnutí o tom, koho postihuje povinnost hraditi výlohy odhadu, — při čemž Nejvyšším solidem byla řešena i otázka přípustnosti dovolacího rekursu do srovnalých usnesení nižších soudů, dotyčné rozhodnutí odpírajících, — rozhodl již Nejvyšší soud několikráte a to kladně, tak zejména rozhodnutím sb. n. s. čís. 1918. Od tohoto stanoviska se odchýliti, nemá Nejvyšší soud v tomto případě příčiny a poukazuje se tudíž, pokud se důvodů tohoto stanoviska týče, na ono rozhodnutí. Scházel-li soudu podklad pro dotyčné rozhodnutí, nebylo-li totiž soudu známo, jakou obecní hodnotu prodaných nemovitostí udal zcizitel k vyměření dávky, náleželo soudu, aby si potřebný základ pro své rozhodnutí zjednal. Napadené usnesení není však vadným pouze v právě uvedených a v dovolacím rekursu vytknutých bodech, nýbrž usnesení to a odhad nižšími soudy provedený neodpovídá ani jinak platným předpisům. Jde o odhad nesporného řízení a bylo odhad ten podle §u 272 nesp. říz. předsevzíti podle ustanovení procesního řádu, tedy, ježto příslušné předpisy soudního řádu ze dne 1. května 1781, čís. 13 sb. z. s. jsou nahrazeny exekučním řádem, bylo odhad provésti podle §§ů 141—144 ex. ř., pokud se týče vzhledem k ustanovení §u 144 poslední odstavec ex. ř. podle odhadního řádu pro nemovitosti (min. nař. ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák.), podpůrně také podle civilního řádu soudního (§ 351 a násl.). Podle odhad- ního řádu (§ 23 a násl.) má býti pro stanovení odhadní ceny zjednán co možná široký a důkladný podklad. Aby pak dospělo se odhadem k pravé ceně odhadované nemovitostí, stanoví odhadní řád (§ 16) několik method při oceňování a připouští odchylku od nich jen z důležitých důvodů (§ 16 poslední odstavec); důvody ty musí znalec uvésti a jest také na soudu, by odchylku od stanovených method ve svém usnesení odůvodnil (§ 30). Znalec má vůbec posudky odůvodniti (§ 362 c. ř. s.) a rovněž odůvodněno má býti i usnesení soudu (§ 428 c. ř. s.). Těchto předpisů nižšími soudy nebylo dbáno. Tak uvádí se v odhadním protokole, že budova čís. 347 jest továrnou; není však uvedeno jakou továrnou, nejsou uvedeny okolnosti, důležité pro provoz podniku, a není uvedeno, zdali podnik jest v chodu či mimo provoz. Zejména tato okolnost byla důležitá, neboř podle §u 16 odh. ř. jiná jest oceňovací methoda u průmyslového podniku mimo provoz a jiná pro podnik v provozu, při budovách pak bez průmyslov. podniku platí opět jiná methoda ocenění. V odhadním protokole jest zmínka o služebnostech, na továrně váznoucích (čerpání vody a chůze). Není však uveden ani oprávněný, ani rozsah služebnosti, ani na jakém důvodu služebnost se zakládá. Výpis z pozemkové knihy objasnění nepodává. Co se týče pozemků, nejsou v odhadním protokole popsány, není uveden způsob jejich vzdělávání, ani poloha jejich ani spojení s cestou a pod. Ani znalecký posudek není úplným a dostatečným. Posudek není odůvodněn a není z něho viděti, které methody oceňovací bylo použito a zda bylo se od pravidelné methody odchýleno, z kterých důvodů se tak stalo. Znalec nepřihlížel k břemenům na realitě váznoucím (§ 21 odh. ř.) a co se týče příslušenství, nebylo, jak již shora uvedeno, oceněno vše. Ježto pak usneseni soudní převzalo jen ocenění znalcovo a není odůvodněno, neodpovídá rovněž platným předpisům (§ 30 odh. ř.). Z toho, co uvedeno, plyne, žę nezbylo, než usnesení nižších soudů zrušiti a se usnésti, jak se stalo. Na prvním soudu bude, aby, doplně provedený již odhad nebo předsevezma nový odhad, při čemž říditi se mu bude předpisy odhadního řádu, znovu určil odhadní cenu, rozhodl o tom, kdo jest povinen hraditi výlohy odhadu a toto své usnesení náležitě odůvodnil.

Citace:

č. 4176. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 292-294.