NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 996.

Předražování (cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.).
Pro trestnost činů proti předpisům o válečné lichvě jest lhostejno, že spáchány byly před státním převratem na území býv. Rakouska, jež nepřipadlo republice Československé.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1922, Kr II 828/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Brně ze dne 12. července 1921, jímž byl obžalovaný dle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečiny § 23 čís. 4 a § 20 čís. 2 cís. nař. ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu nalézacímu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Odůvodněna jest zmateční stížnost, pokud uplatňuje zmatek dle § 281 č. 9 a) tr. ř. Neprávem odmítl soud první stolice podřadění skutku pod ustanovení § 20 (23) č. 4 císařského nařízení ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. proto, že skutek spáchán byl před převratem v Haliči a ve Vídni, a že zákony lichevní určeny jsou na ochranu zaopatřování tuzemského obyvatelstva předměty potřeby, které, ježto Československá republika té doby ještě ne existovala, ohroženo neb poškozeno býti nemohlo. Nehledíc k tomu, že zákonem ze dne 28. října 1918, č. 11 sb. z. a n. bylo stanoveno, že veškeré dosavadní zemské a říšské zákony zůstávají v platnosti a že tím zachována byla právní kontinuita, která by již sama o sobě stačila, udržeti v platnosti materielní trestnost činu obžalovaného, jest zřejmo, že činnost, která byla způsobilá, ať již sama, nebo ve spojení s jinými obchody téhož rázu, nepříznivě působiti na tvoření cen v tehdejším území státu rakouského, nepřímo musila též působiti na úroveň cen v nynějším území republiky Československé, které náleželo, alespoň z největší části, k mocnářství rakousko-uherskému, takže ohroženo neb poškozeno bylo jimi nepřímo i zásobování obyvatelstva zemí republiky Československé. Pokud pak poukazuje rozsudek na předpisy o amnestii dle zákona ze dne 28. května 1919, č. 299 sb. z. a n., mají právě tyto předpisy (§ 13) účinnost pro lichevní činy, spáchané před převratem, a poskytují pachateli v druhém odstavci § 13 č. 1 možnost, státi se, vyhověl-li jinak podmínkám, amnestie účastným v případech, jako jest přítomný. Nelze se proto těchto předpisů dovolávati na oporu právního názoru soudu první stolice.

Citace:

č. 996. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 507-508.