Č. 3133.

Policejní řízení trestní: Je podstatnou vadou řízení, prohlásí-li úřad určité jednání obviněnému za vinu kladené sice za přestupek § 11 cis. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., neuvede však, pod kterou z obou skupin trestních činů v tomto §u stihaných onu skutkovou podstata subsumoval.
(Nález ze dne 18. dubna 1924 č. 448).
Věc: Theodor K. ve V. (adv. Dr. Arn. Engel z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o trestní nález.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Trestním nál. policejního ředitelství v Liberci z 18. listopadu 1922 byl st-1 uznán vinným přestupkem § 11 cis. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož se dopustil tím, že 28. října 1922 dopoledne při oslavě, odbývané na divadelním náměstí v Liberci, prodíral se s kolem mezi účastníky a při zpěvu státní hymny pokrývku s hlavy nesňal, a odsouzen do vězení na 48 hodin.
Rozhodnutím zsp-é v Praze z 13. ledna 1923 bylo odvolání Theodora K. zamítnuto, ježto skutková trestní podstata jest zjištěna seznáním stráže a částečným vlastním doznáním.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto . . .
§ 1 cit. cís. nař. prohlašuje za trestné 1) v první větě policejně závadné chování na veřejných shromáždištích, jímž se porušuje pořádek a slušnost, ruší zábava obecenstva neb jinak působí pohoršení a 2) v druhé větě pak demonstrativní chování, jímž se má projeviti nechuť k vládě nebo nevážnost k jejím nařízením.
Podrobuje tedy § 11 cit. nař. trestní sankci dvě skupiny činů: jednak chování, které se jeví jako policejně závadné a jež mimo to jest kvalifikováno povahou místa činu a účinky, jež způsobilo na venek, jednak jednání, jež má ráz demonstrativní a jehož motivem jest projeviti určité smýšlení. Jak patrno, jest skutková podstata deliktu té i oné skupiny vymezena momenty několika a to pro každou z obou skupin rozdílnými.
Shora uvedené jednání st-lovo kvalifikoval úřad I. stolice jako přestupek § 11 cit. nař.
Zda však úřad I. stolice spatřoval v tomto jednání st-lovč objektivní skutkovou podstatu trestného činu skupiny prvé či druhé deliktů v 1. odst. § 11 cis. nař. z r. 1854 vyznačených, není z trest. nál. I. stolice zjevno; ani z nál. toho ani ze spisů správních nelze poznati, které z momentů k skutkové podstatě některého z oněch deliktů náležejících úřad v jednání st-li za vinu kladeném shledával.
Rozhodnutí I. stolice jest proto neúplné a nejasné, neboť není z něho patrno, na kterém ustanovení trestní normy v § 11 cis. nař. z 20. dubna 1854 obsažené úřad trestní nález vskutku založil, resp. jak zjištěné okolnosti skutkové právně hodnotil.
Tato podstatná vada rozhodnutí I. stolice nebyla napravena ani nař. rozhodnutím, které rozhodnutí I. stolice v cestě instanční potvrdilo, omezivši se na odůvodnění, že skutková trestní podstata jest zjištěna.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6, odst. 2 zák. o ss.

Citace:

č. 3133. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 346-347.