NPD documents search: České právo, 2 (1920)

ZE DNE.

Daň z převodu z pracovních výkonů notářských. Daň z převodů pracovních výkonů, tato dle slov tehdejšího referenta v národním shromáždění a nynějšího správce ministerstva financí1 »největší a nejsložitější daň, jaká kdy byla a snad bude uložena obyvatelstvu republiky«, daň, která »před zásadami daňové spravedlnosti nemůže obstáti«, má být i dle návrhu vládního zvýšena z 1% na 2%.
Zvýšení to nastati má již 1. lednem 1921, dříve tedy než znám bude finanční efekt této nové daně přechodné, teprve od 1. ledna 1920 zavedené, a bez ohledu, na to, že zvýšení to v zápětí bude míti pro spotřebitelstvo nové zvýšení cen. Svého času .(»České právo« 1920, čís. 10) poukázali jsme k tornu, jak těžce a proti všem zásadám spravedlnosti a stejnoměrného rozdělení, tíží daň tato stav notářský, kdežto každý podnikatel může ono procento tržby, jež odvede státu jako daň z převodu, přesunouti na svého kupce a konečně na spotřebitele, je to notářům, jediným snad z tisíců a tisíců podnikatelů, znemožněno. Nemůže notář, jako platitel daně, »daň tuto osobě, mající nárok na výkon jeho, daní podléhající, zvláště zúčtovati«, ježto § 12. zákona mu to zapovídá.
Není také oprávněn zapravenou daň do odměny za výkon si započítati; vždyť smí čítati si toliko poplatky tarifem stanovené, a čítaje poplatek vyšší než tarifní dopustil by se přestupku disciplinárního.
Dle nynějších předpisů zákonných nucen je notář, na rozdíl od všech ostatních podnikatelů, daň z výkonu hraditi z vlastního, nemaje možnosti přesunu.
Platí tedy z téhož zdroje příjmu: z výtěžku své práce duševní — proti správné zásadě »non bis in idem« — dvakráte daň, jednou jako daň z příjmu, po druhé jako daň z výkonu. Toť — rádi přiznáváme že nezamyšlený — důsledek obvyklého dnes bohužel postupu, že při překotném, zdělávání nových zákonů, nepřihlíží se ku různé struktuře jednotlivých povolání a nedává se jim příležitosti pronésti se o obmýšlených akcích zákonodárných. Notářská komora i spolek československých notářů již při zavedení nového zákona pozdvihly na příslušných místech svého hlasu, žádajíce o remeduru této patrné a neodůvodněné křivdy. Žádosti jejich, aby aspoň ony výkony notářů, pokud jsou výronem veřejnoprávně činnosti notářovy, státem na něj (§ 1. ř. not.) jako orgán osvědčovací vznesené dani z pracovních výkonů nepodléhaly, nebylo správou finanční vyhověno.
Také druhému plně spravedlivému petitu po umožnění přesunu dávky dostalo se vyřízení toliko vyhýbavého.
Navrženým zvýšením daně na 2% stává se rozřešení palčivé otázky buď osvobozením čistě osvědčovacích úkonů notářských od daně z výkonů, aneb aspoň změnou § 12. z. v tom směru, že notáři, pokud za úkony své žádati smí toliko poplatky tarifem upravené, mohou »daň z výkonu osobě mající nárok na výkon dani podléhající zvláště súčtovati«. Nepochybujeme, že podniknuto bude vše, аby rozhodující kruhy na vitalní tuto otázku stavovskou za účelem spravedlivé nápravy byly opětně upozorněny. G. K.

Dr. Engliš: Daň z převodu statků a z pracovních výkonů, Brno 1919, str. 3 a 9

Citace:

ŠOLTA, V.. Reforma pozemková.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 2, s. 30-30.