NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13095.

Právní zájem na zjištění, že muž uznavší nemanželské otcovství, není jeho nemanželským otcem a že jeho zápis jako nemanželského otce ve farní matrice není po právu, má nemanželské dítě jen proti tomuto muži, nikoliv však i proti tomu, koho dítě považuje za pravého otce, třebaže tento, byv žalován o uznání nemanželského otcovství, namítal, že otcem jest muž zapsaný v matrice.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1933, Rv II 270/33.)
Žalobce se narodil jako nemanželské dítě Heleny K-ové. Nemanželská matka udala u poručenského soudu, že otcem dítěte jest Antonín B., jenž pak otcovství u poručenského soudu uznal. Tvrdě, že skutečným jeho zploditelem jest Josef V., domáhal se žalobce, by bylo proti Antonínu B-ovi a Josefu V-ovi zjištěno, že žalovaný Antonín B. není otcem žalobcovým a že zápis jeho jako nemanželského otce v matrice není po právu. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného Josefa V-a a změnil napadený rozsudek v ten rozum, že zamítl žalobu, by bylo proti Josefu V-ovi zjištěno, že Antonín B. není otcem žalobcovým a že zápis jeho jako nemanželského otce ve farní matrice není po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobcovu.
Důvody:
Žaloba projednávaného sporu jest žaloba určovací a jest proto z úřadu zkoumati, zda jsou splněny předpoklady § 228 c. ř. s. Nelze o tom pochybovat!, že žalobce má právní zájem na tom, by bylo soudním rozhodnutím co nejdříve zjištěno, že Antonín B. není jeho nemanželským otcem a že jeho zápis jako nemanželského otce ve farní matrice není po právu, neboť, uznal-li muž před poručenským soudem otcovství k nemanželskému dítěti, byl tím jeho právní poměr jakožto nemanželského otce stanoven s absolutním právním účinkem a toto právoplatné zjištění stavu váže tak dlouho, dokud není odstraněno výrokem soudu, že toto zjištění otcovství jest nesprávné (rozhodnutí čís. 6210 sb. n. s.). Žalobce neměl proto možnost, žalovati Josefa V-a o uznání otcovství, pokud si nevymohl soudní rozhodnutí proti Antonínu B-ovi, že není jeho nemanželským otcem. Zájem na tomto zjištění lze přiznati žalobci arciť jen proti Antonínu B-ovi, nikoliv též proti spolužalovanému Josefu V-ovi, i když tento ve sporu o uznání otcovství namítal, že nemanželským otcem jest Antonín B., neboť ve sporech týkajících se osobního stavu, o nějž v souzeném případě jde, ježto spor se týká poměru nemanželského dítka k otci, váže právomoc rozsudku i osoby třetí; to vyžaduje zájem právního řádu. Žalobce může proto vyvrátiti onu námitku žalovaného Josefa V-a ve sporu o uznání otcovství právoplatným rozhodnutím, jež si v této otázce vymohl proti Antonínu B-ovi a neměl ani příčiny, ani zájmu, by se téhož rozhodnutí domáhal i žalobou proti Josefu V-ovi. Bylo proto žalobu proti Josefu V-ovi pro nedostatek předpokladů § 228 c. ř. s. zamítnouti, takže již z tohoto důvodu nebylo lze přiznati úspěch dovolání žalobcovu.

Citace:

Čís. 13095. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 619-620.