NPD documents search: Právník, 64 (1925)

Praktické případy.

Pojem přestavby podle §u 31. č. 1. zákona o ochraně nájemníků.

Ve sporu F. H., majitele domu v B., proti J. Š. o výpověď z bytu soud I. stolice žalobu odmítl, vyhověv námitce nepřípustnosti pořadu právního z toho důvodu, že běží o pouhou opravu domu postaveného přede dnem 27. 1. 1917.
Soud II. stolice stížnosti vyhověl a zamítl námitku nepřípustnosti pořadu právního a nejvyšší soud toto usnesení potvrdil z těchto důvodů:
Jde o řešení otázky, lze-li v tomto případě mluviti o přestavbě podle § 31, č. 1 zákona ze dne 25. dubna 1924, č. 85 sb. zák. a nař. čili nic.
Stěžovatelům je nesprávným právní názor rekursního soudu, že pro pojem »přestavby« je rozhodujícím jedině určení tohoto pojmu v § 25 zákona ze dne 10. 4. 1886, č. 40 ř. z. Stěžovatelé míní, že i kdyby připouštěli, že v tomto případě běží o přestavbu podle stavebního řádu, že oba pojmy nemohou býti ztotožňovány, že nutnost rozlišování vyplývá prostě z účelu, pro který jest pojem přestavby uveden v obou citovaných zákonech, že účelem u stavebního řádu je vyznačiti rozdílné povinnosti při technickém provádění staveb, kdežto účelem zákona o ochraně nájemníků jest, aby obrácen byl zřetel pouze na nájemní poměry vzhledem ku výpovědi a výši nájemného, že tedy v § 31, č. 1. zákona zé dne 25. 4. 1924, č. 85 sb. zák. a nař., mají pojmy novostavba, přístavba a přestavba vztah toliko k bytům, které jsou předmětem nájmu.
Stěžovatelé poukazují, že rekursní soud, posuzovav pojem přestavby jen po technické stránce stavebního řádu, nepřihlédl, že domek postaven byl už od původu vadně, takže nedosáhl stavebního schválení, že stavba byla obývána bez úředního povolení a teprve, když se stavební vady počaly projevovati trhlinami, když z této příčiny byla vypovídajícímu uložena oprava domku a zároveň pokuta 200 Kč, že teprve začal s opravou sesouvající části domovní, že opravami byl teprve domek zbaven vad, kterými byl stižen už při postavení, to však že nemůže býti považováno za přestavbu.
S těmito stížnostními vývody dovolací soud v podstatě souhlasí.
Přestavba podle § 31, č. 1. zák. ze dne 25. 4. 1924, č. 85 sb. zák. a nař., nemůže býti zaměňována naveskrz s pojmem přestavby podle § 25 zákona ze dne 10. 4. 1886, č. 40 ř. z. Vyřadění »přestaveb, přístaveb a nástaveb«, pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení stavební po 27. 1. 1917 z ochrany zákona č. 85/1924 jest prémií pro podnikatele těchto stavebních úkonů za to, že za těžkých poměrů poválečných z neobývatelných místností učiní místnosti obývatelné a tak značnými náklady, jichž takové práce vyžadují v poválečné době, rozmnoží počet obyvatelných místností. Přichází tedy při vyložení pojmu
přestavby podle § 31, č. 1. zákona o ochraně nájemníků pojem přestavby podle § 25 stavebního řádu v úvahu teprve v druhé řadě, totiž potud, že nejde jenom o přestavbu (přístavbu, nástavbu) nepatrnou, malého nákladu vyžadující, nýbrž o přestavbu podstatnou, konstruktivní, poměrně nákladnou, a že při tom — a to je v prvé řadě závažno — místnosti před tím neobývatelné, řečenými úkony stavebními jsou proměňovány v obyvatelné místnosti, čímž jest odstraňován nedostatek bytů.
Leč to je právě tento případ.
Co rekursní soud zjistil ohledně stavebních adaptací na žalobcově budově, svědčí, že bez provedení těchto prací byl domek, o který běží, neobyvatelný, leda že by se obyvatelé smířili s možností sesutí stavby a zasypání v jejích troskách. Taková obyvatelnost nepřichází tedy v úvahu. Praví-li znalec, že provedené adaptace stavební dotýkají se vesměs konstruktivních, to jest hlavních a nových částí budovy, že byly podle stavebního výměru takového rázu, že dům hrozil sesutím, že majiteli domu bylo přikázáno, aby ihned započal s těmito adaptacemi, jinak že budou provedeny na jeho náklad, tedy že šlo o přestavbu také v technickém smyslu podle § 25 zákona ze dne 10. 4. 1886, č. 40 ř. z., což ostatně stěžovatelé uvádějí sami ve své stížnosti, pravíce, že domek postaven byl už od původu vadně, takže nedosáhl stavebního schválení, že stavba byla obývána bez úředního povolení, pak nelze pochybovati, že přestavba, o kterou jde, byla taková, jakou má na mysli § 31, č. 1. zákona o ochraně nájemníků (č. 85-24), totiž taková, že teprve jí bylo umožněno obývání, tedy že jí byly nákladným způsobem opatřeny nové obyvatelné místnosti.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 10. února 1925, č. R I. 111/25.
R. v. z. s. Dr. Grešl.

Citace:

Pojem přestavby. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 12, s. 380-382.