NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 13595.

Ručení za škodu z provozu silostrojů (zákon ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák.).
Postupník ze zákona (okresní nemocenská pojišťovna) může opříti příslušnost pro uplatněný náhradní nárok o příslušnost podle § 9 aut zák. Lhostejno, že jest nárok poškozeného posuzovati podle občanského práva a zda jde na straně žalované o nerozlučné společníky v rozepři, či jen o nevlastní společenství v rozepři.
(Rozh. ze dne 1. června 1934, R II 203/34.)
Žalující okresní nemocenská pojišťovna domáhala se na majiteli automobilu Josefu F-ovi a na řidiči Janu B-ovi náhrady škody, kterou utrpěla tím, že platila ošetřovně v nemocnici a nemocenské příspěvky Augustinu Sch-ovi, jenž utrpěl poranění při srážce svého motorového kola s automobilem, řízeným druhým žalovaným. Námitce místní nepříslušnosti vznesené Josefem F-em soud prvé stolice vyhověl a žalobu ohledně něho odmítl. Důvody: Podle udání žaloby stal se úraz, ze kterého žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu škody, dne 12. června 1933. Žaloba však došla na okresní soud v S. teprve dne 29. prosince 1933, tedy po lhůtě šestiměsíční v § 6 zák. ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák. uvedené. Jelikož žalobkyně ani v žalobě, ani později netvrdila, že se dozvěděla o škodě a osobě povinné náhradou teprve později, bylo námitce místní nepříslušnosti žalovaným Josefem F-em vznesené vyhověti, jelikož tím, že nárok nebyl vznesen ve lhůtě § 6 aut. zák. cit., jest nárok podle zák. o ručení automobilů promlčen, nelze proto dále ani použíti § 9 tohoto cit. zákona o místní příslušnosti pro žaloby o náhradu škod, které byly způsobeny provozováním jízdního silostroje, jelikož pro veškeré i formální i meritorní řízení přicházejí pro promlčení v úvahu jen předpisy civ. řádu soudního a obecného občanského zákona. Prvžalovaný nebydlí v obvodu okresního soudu v S., nýbrž v obvodu okresního soudu v P., strana žalovaná netvoří společenství rozepře podle § 11 c. ř. s., jelikož nároky žalující strany proti žalovaným nespočívají při použití předpisů občanského zákona na témže právním důvodu. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti, vznesenou žalovaným Josefem B-em. Důvody: Ustanovení § 9 automobilového zákona jest všeobecné a může se příslušnosti soudu v něm uvedeného dovolávati nejen poškozený sám, nýbrž i třetí osoby, které z této škodné události, ze srážky automobilů a poškození osoby při ní, odvozují své nároky proti řidiči auta i jeho majiteli, spoluzavázanému podle ustanovení téhož zákona. Při tom jest nerozhodné, zdali se nárok zakládá na ručení podle §§ 1 a 2 zák. autom., či na všeobecném důvodu náhrady škody, rozhodným jest jen, že se nárok odvozuje ze srážky aut. Proto jest také ne- rozhodné, zda nastalo promlčení nároku podle zákona automobilového, čili nic, ježto takové promlčení a námitka jeho nemá na otázku příslušnosti soudu vůbec vliv a zákon dává poškozenému i třetím osobám, jimž byl nárok poškozeným postoupen, nebo na něž přešel z ustanovení zákona, — jak zde tvrdí žalobkyně § 246 zák. č. 221/1924, — možnost, by se domáhali náhrady této škody u soudu, v jehož obvodu se stala škodná událost. Již z tohoto důvodu jest okresní soud příslušný a bylo námitku místní nepříslušnosti ohledně prvního žalovaného zamítnouti. I kdyby však měla promlčecí lhůta § 6 autom. zák. míti vliv na možnost podání žaloby, přehlíží první soud, že promlčení v době podání žaloby ještě nenastalo, aspoň ne podle obsahu žaloby samé, v níž se uplatňuje, že poškozený byl v nemocničním ošetřování od 12. června 1933 do 9. července 1933, dále že mu žalobkyně poskytovala v důsledku tohoto úrazu nemocenské příspěvky do 18. listopadu 1933, takže jí teprve tím dnem, kdy přestala poskytovati poškozenému příspěvky, byl rozsah škody, kterou může uplatňovati, znám a nemohla ani dříve žalobu podati, ježto promlčecí lhůta začíná ode dne, kterého byly žalobkyni známy všechny podmínky, by mohla své nároky uplatňovati, tedy nejen osoba poškozeného a škůdce a majitele silostroje, nýbrž i rozsah škody, od něhož závisí žalobní žádost co do požadované výše. Tato podmínka se stala žalobkyni známou, až přestala platiti nemocenské příspěvky, jichž náhradu touto žalobou žádá, a teprve tím dnem, — tedy 18. listopadem 1933 — počala pro ni běžeti promlčecí lhůta. I z tohoto důvodu nelze tedy žalobu podanou včas odmítnouti. Konečně i další důvod § 11 c. ř. s. jest na místě, ježto jde podle předpisů autom. zákona o nerozlučné společníky na straně žalované, takže i podle § 93 j. n. jest žaloba u soudu jednoho ze společníků v rozepři přípustnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V § 9 aut. zákona se stanoví všeobecně, že lze žalobou uplatňovati náhradu škody, která byla způsobena provozem silostroje, u věcně příslušného soudu, v jehož obvodu nastala škodná událost. Zákon nerozlišuje, zda nárok spočívá na zostřeném ručení ve smyslu ustanovení § 1 a 2 aut. zákona, či na předpisech práva občanského, a proto jsou bezpodstatné vývody dovolacího rekursu, že použití § 9 aut. zákona závisí na tom, zda jest případ posuzovati podle práva občanského, či podle předpisů zákona automobilového, a že rekursní soud přehlédl ustanovení § 3 čís. 4 aut. zákona, ježto souzený případ jest posuzovati podle předpisů práva občanského. Bezpodstatné jsou i vývody dovolacího rekursu, že ano nároky poškozeného Sch-a, jakožto postupitele ze zákona jest posuzovati podle občanského zákona, nejde o nerozlučné společenství, podle něhož by byla dána příslušnost ohledně žalovaného F-a. V rozhodnutí čís. 5304 sb. z. a n., na něž se odkazuje, bylo blíže vyloženo, že sudiště na výběr podle § 9 aut. zákona nebylo poskytnuto jen poškozenému pro jeho osobu jako jeho osobní výsada a že postupem se změnila jen osoba věřitele, nikoliv však právní povaha nároku. Z toho plyne, že žalobkyně mohla, jakožto postupnice ze zákona právem opříti příslušnost pro uplatněný náhradní nárok o ustanovení § 9 cit. zákona a vznésti žalobu u soudu, v jehož obvodu se škodná událost stala a že je nerozhodné pro příslušnost dovolaného soudu, zda jest nárok poškozeného Sch-a posuzovati podle občanského zákona a zda jde na straně žalované o nerozlučné společníky v rozepři, či jen o nevlastní společenství v rozepři, jak se dovozuje v dovolacím rekursu.

Citace:

č. 10555. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 245-248.