Č. 3327.

Pensijní pojištění: Pensijní pojistné povinnosti jsou podle § 1 zák. č. 89/1920 zproštěny nejen osoby konající práce podřízené, nýbrž i učňové a dělníci, kteří konají sice práce kvalifikované, avšak nikoliv převážně duševní, anebo jichž činnost nezáleží v pravidelném dozoru k pracem osob jiných.
(Nález ze dne 5. března 1924 č. 3895.)
Věc: Firma Sch. a spol. v J. (adv. Dr. Otakar Guth z Prahy), proti ministerstvu sociáiní péče o pensijní pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměry zemské úřadovny II. Všeobecného pensijního ústavu v Praze z 9. září 1921 bylo vysloveno, že Josef H. a František V. v zaměstnání svém u stěžující si firmy od 1. července 1920 jsou povinni pensijním pojištěním podle zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb.; zaměstnanci současně zařazeni do XVI. třídy služného a předepsány za ně příslušné prémie.
Odporu firmy proti těmto výměrům zsp rozhodnutím z — nevyhověla a vyslovila, že zřízenci jmenovaní podléhají pensijnímu pojištění, »poněvadž jsou zaměstnáni jako přehlížeči skla přijímáním a zkoušením jakosti hotových výrobků; dále zapisují sklářům sklo přidělené do účtovních knih a vedou záznamy o vrácených špatných výrobcích. K tomuto posouzení jakosti výrobků, za něž jsou oba jmenovaní zřízenci odpovědni, je třeba zvláštní odborné znalosti. Práce jejich nelze tudíž považovati za podřízené (§ 1, odst. 1 cit. zák.)«.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. soc. péče odvolání firmy z důvodu rozhodnutí zsp-é a podotklo, že zsp si vyžádala před vydáním rozhodnutí dobrozdání svazu úřednictva a zřízenectva sklářského průmyslu a obchodu v T.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Žal. úřad, jenž si dle obsahu nař. rozhodnutí osvojil odůvodnění II. stolice připojené k vylíčení konkrétních úkonů jmenovaných zaměstnanců, založil svůj výrok stejně jako zsp na zjištění, že k posouzení jakosti výrobků, za něž jsou oba zřízenci odpovědni, jest třeba zvláštní odborné znalosti; vyvodil pak z toho závěr, že práce jejich nelze považovati za podřízené ve smyslu § 1, odst. 1 cit. zák.
Založil tudíž žal. úřad nař. rozhodnutí na právním názoru, že pojistná povinnost pensijní nestihá jen toho, kdo vykonává podřízené práce, jak je uvádí § 1. odst. 1 cit. zák. a že za podřízené práce tyto nelze považovati práce, k jichž výkonu vyžaduje se zvláštní odborná znalost.
Tento právní názor nemohl však nss uznati správným.
§ 1 zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb podrobuje pojistné povinnosti pensijní každého, kdo překročiv 16tý rok věku svého jest v čsl. republice v poměru služebním a není činným jako dělník či učeň nebo nevykonává převážnou měrou prací podřízených, jako služeb čeledínských, nádenických neb takových, jichž vykonavatelé se nepovažují za obchodní pomocníky podle zák. z 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. (§ 1, odst. 2). Již z tohoto znění zákona vysvítá, že zákon vylučuje z pojistné povinnosti pensijní dvě kategorie osob, jež staví vedle sebe a to jednak osoby, které vykonávají podřízené práce, tam blíže označené, jednak osoby, které jsou dělníky neb učni. Již koordinací těchto dvou kategorií, vyslovenou spojkou »nebo«, naznačuje zákon, že práci dělníka či učně nepovazuje za obsahově stejnou s podřízenou prací čeledínů, nádeníků a p., nýbrž za činnost od ní podstatně odlišnou, nad ni vynikající. S druhé strany však třeba poukázati k předpisu § 1, odst. 2, který podle dikce úvodní věty (»Jsou tudíž pojištěním povinni . . .«) jest pouhou aplikací zásad v odst. 1 obsažených, a — pokud jde o činnost ve výrobě — v lit. a) za povinny pojištěním prohlašuje zaměstnance, kteří vykonávají převážně duševní práce nebo kteří k pracím jiných osob pravidelně dozírají.
Ze srovnání obou odstavců § 1 plyne důsledek, že zákon nesprošťuje pojistné povinnosti jen zaměstnance vykonávající práce podřízené, nýbrž i učně a dělníky, kteří konají práce kvalifikované, avšak nikoliv převážně duševní aneb jichž činnost nezáleží v pravidelném dozoru k pracím osob jiných.
Jestliže žal. úřad vyslovil, že řečení přehlížeči skla podléhají pensijní povinnosti pojistné proto, že práce, jež vykonávají — ježto jest k nim třeba zvláštní odborné znalosti — nelze považovati za podřízené ve smyslu § 1, odst. 1, založil své rozhodnutí na právním názoru, který podle toho, co bylo výše řečeno, není ve shodě se zákonem.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss pro nezákonnost.

Citace:

č. 3327. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 743-744.