NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2748
.
Jazykové právo — Samospráva obecní: Zemskému správnímu výboru nepřísluší ani jako řádné instanci ani jako dohlédacímu orgánu nad podřízenými autonomními úřady právo rozhodovati o stížnostech podaných do porušení práv jazykových, spatřovaného v postupu okr. správní komise. K rozhodnutí těchto sporů jsou podle § 7 zák. z 29. února 1920 č. 122 Sb. výlučně povolány politické úřady jako státní úřady dohlédací.
(Nález ze dne 10. října 1923 č. 14945.)
Věc: Okresní správní komise v Ž. proti zemskému správnímu výboru v Praze o užívání českého jazyka.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se, pokud se týká jazykové stránky vyřízení okresní správní komise v Ž., pro nezákonnost.
Důvody: Ob. zastupitelstvo v Ž. schválilo dne 8. července 1922 většinou hlasů návrh městské rady o změně plánu polohy a určení stavební čáry při pozemku č. kat. — Do usnesení toho podali členové ob. zastupitelstva Ladislav V. a Václav G. česky psanou stížnost, v níž brojili z důvodů věcných proti správnosti onoho výroku.
Usnesením z 26. srpna 1922 zamítla osk v Ž. tuto stížnost, uvědomivši o tom rekurenty výměrem sepsaným jazykem německým.
V odvolání podaném k zsv-u v Praze, namítali V. a G. jednak, že mělo se jim dostati vyrozumění v řeči české, jednak pak potírali rozhodnutí i ve věci samé.
Nař. rozhodnutím vyhověl žal. úřad odvolání potud, že uložil osk-i, aby odvolatele zpravila vyhotovením v českém jazyku jako jazyku jejich podání, v ostatním odvolání zamítl, jednak pro nedostatek legitimace, jednak z důvodů meritorních. O stížnosti, kterou do tohoto opatření jazykového podala osk v Ž., uvážil nss takto:
Podle § 7 zák. z 29. února 1920 č. 122 Sb. spory o užívání jazyka při soudech, úřadech, ústavech, podnicích a orgánech státních, jakož i při úřadech samosprávných a korporacích veřejných, vyřizují příslušné státní orgány dohledací jako věci státní správy odděleně od věci, ve které vzešly.
Z ustanovení tohoto je zřejmo, že zákon řešení jazykových sporů vyňal vůbec z kompetence řádných soudů a orgánů samosprávných a že zejména, pokud jde o orgány samosprávné, vyloučil spory ty i z kruhu jejich dozorčího i instančního práva rozhodovacího, přikázav je výhradně příslušným státním orgánům dohlédacím jako věci státní správy.
Těmito státními úřady dohlédacími nad osk-í jsou dle § 78 zák. o okr. zast. okr. politická správa a v dalším pořadí instančním zsp a na konec min. vnitra. Teprve po vyčerpání tohoto pořadí nastává dle §§ 2 a 5 zák. o ss možnost dovolati se tohoto tribunálu.
Netřeba proto zkoumati, zda a pokud zsv dle právního stavu před účinností cit. zákona platného vůbec byl příslušný v otázkách tohoto druhu rozhodovati, když by, i kdyby tomu tak bylo, jeho kompetence ode dne platnosti zákona toho t. j. od 6. března 1920 byla zanikla.
Jestliže tudíž žal. úřad v daném případě k řešení otázky té přistoupil, překročil meze své příslušnosti, ať vystupoval při tom jako instance, ať mocí svého dozorčího práva nad samosprávnými orgány nižší kategorie, a jest proto jeho výrok v tomto směru — a jen potud jest vzat v odpor — nejen nezákonitý, nýbrž zmatečný.
Potom však stížnost osk-e vytýkající toto nezákonné arogování příslušnosti se strany žal. úřadu jest důvodnou a bylo proto nař. výrok v tomto bodě podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2748. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 742-743.