Č. 11496.

Stavební právo (Praha): Úsudek úřadu o důležitosti určité komunikace v budoucnosti může vždy spočívati pouze na odhadu, odhad ten však nesmí býti zcela libovolný, nýbrž musí býti opřen o konkrétní skutečnosti.
(Nález ze dne 24. října 1934 č. 18656.)
Věc: JUDr. Jiří a Božena V. v P. proti min. veř. prací o přehledný regulační a zastavovací plán Žižkova.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. výměrem potvrdilo min. veř. prací v dohodě s min. železnic částečný přehledný regulační a zastavovací plán upravující území Ž. a zamítlo námitky st-lů proti zamýšlenému rozšíření K.-ovy tř. na stranu jižní na úkor plochy zastavěné domem st-lů čp. 840. Nař. rozhodnutí, pokud se týká st-lů, opírá se o tyto důvody: K.-ova tř. a její pokračování ulicí T.-ou bude jednou z hlavních příjezdních komunikací k novému nákladnímu nádraží u Č.-ého dvora. Již za dnešní doby vykazuje třída ta velmi hustou dopravu vozovou a silnou frekvenci pěší, která se zmnohonásobní po vybudování uvedeného nádraží. Pro tuto svou dopravní důležitost vyžadovala by tato komunikace mnohem značnějšího rozšíření a jedině hospodářské důvody, jakož i ohled na přilehlé velmi úzké bloky stavební vedl k tomu, že bylo navrženo jen v šířce nejnutnější, t. j. 25 m. Rozšíření K.-ovy třídy pouze na jižní stranu stalo se proto, že stavební bloky na této straně jsou tak hluboké, že toto rozšíření při navrhovaném způsobu zastavění ještě snesou, aniž se podstatně zhoršují hygienické poměry v těchto blocích a aniž se zvětšuje podstatně spád příslušných ulic do K.-ovy třídy zaúsťujících, jak by tomu bylo, kdyby rozšíření její dálo se na úkor strany severní. Názoru, že K.-ova třída nebude míti té dopravní důležitosti, která se u ní předpokládá, ježto povozy od nákladního nádraží u Č.-ého dvora budou spíše jezditi třídou P.-ovou a B.-ovou, nelze sdíleti, ježto trať T.-ou třídou a K.-ovou třídou je kratší než trať ulicí P.-ovou a ulice B.-ova vede jiným směrem. Námět st-lů, aby rozšířila se jen vozovka K.-ovy třídy na úkor chodníku, nelze vzíti v úvahu, neboť tímto rozšířením vozovky nepřispělo by se podstatně k uvolnění vozové dopravy v těchto místech a zúžení chodníku bylo by ohrožením pěší frekvence. Doporučované zřízení loubí v domech po obou stranách K.-ovy třídy nedá se prakticky provésti, ježto by šlo o provedení loubí v celé řadě domů, které jsou vystavěny o různých hloubkách traktu při ulici, takže šířka loubí byla by různá a mimo to i podlahy v přízemí v těchto domech jsou různě založeny, takže výška loubí vůbec by byla nedostatečná aneb by loubí bylo po různých výškách nedostatečně odstupňováno.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí podaná vytýká, že K.-ovu třídu není třeba rozšiřovati do té míry, jak úřad se domnívá, ježto nemá a nebude míti oné důležitosti komunikační, jak úřad předpokládá. Neboť tato komunikace nebude pro svou klikatost a spád vyhledávána pro dopravu, nýbrž bude spíše používáno blízkých ulic P.-ovy a B.-ovy. Ulice ta nebude také dle náhledu st-lů nikdy spojí mezi Prahou a venkovem, nýbrž bude sloužiti pouze k účelům lokálním.
Dle toho, co uvedeno, jest především spor o to, zda K.-ova třída vzhledem ke své poloze a k projektované výstavbě Ž., bude v budoucnosti používána pro dopravu do té míry, že z důvodů bezpečnosti a snadnosti této dopravy jest odůvodněno, aby byla rozšířena na 25 m. Otázka tato není otázkou právní, nýbrž odbornou otázkou skutkovou, jejíž zodpovědění závisí od výsledku hodnocení nejrůznějších skutkových okolností a to nejen takových, které již nyní existují, nýbrž i takových, které teprve v budoucnosti pravděpodobně nastanou. Vzhledem k ustanovení § 6 zák. o ss nemůže nss pouštěti se do přezkoumání této otázky po stránce věcné, nýbrž musí svou revisi omeziti pouze na to, zda úřad při rozhodování o uvedené otázce nedopustil se nějaké podstatné vady řízení.
V tom směru vytýká stížnost, že o důležitosti dotyčné komunikace v budoucnosti nebyl proveden žádný důkaz, že odůvodnění jest paušální, není přesvědčivé a spočívá na pouhé domněnce. Výtka tato není důvodná. Od úřadu nelze požadovati, aby prováděl přesný důkaz o tom, do jaké míry v budoucnosti bude dotyčné komunikace užíváno. Úsudek jeho v tom směru bude vždy spočívati na pouhém odhadu, který arci nesmí býti zcela libovolný, nýbrž musí opírati se o konkrétní skutečnosti. Tomuto požadavku však úřad vyhověl, když k vyvrácení námitek st-lů uvedl, že třída K.-ova bude jednou z hlavních příjezdných komunikací k novému nákladovému nádraží u Č.-ého dvora a že pro dopravu k tomuto nádraží bude vyhledávána spíše než ul. P.-ova, poněvadž jest spojením kratším, a také spíše než ul. B.-ova, poněvadž tato vede jiným směrem. K námitkám, že K.-ova třída nebude spojí mezi Prahou a venkovem a že další části Prahy budou patřiti do obvodu nádraží na M., při čemž z části uplatní se také nádraží M.-ovo, dlužno podotknouti, že v nař. rozhodnutí se netvrdí, že K.-ova třída bude spojí mezi Prahou a venkovem, a že i Staré a Nové Město budou v prvé řadě odkázány na nové nádraží u Č.-ého dvora, nýbrž se v něm pouze konstatuje, že K.-ova třída má již nyní velmi hustou dopravu vozovou a silnou frekvenci pěší, která po zřízení nádraží u Č.-ého dvora se zmnohonásobí, a že pro tuto svou důležitost dopravní vyžadovala by ještě většího rozšíření, než jak jest projektováno a že jen ohled na úzké přilehlé stavební bloky vedl k tomu, že bylo rozšíření navrženo na míru nejnutnější, t. j. na 25 m. Poněvadž nss tento úsudek odborného úřadu, jakým jest podle § 1 odst. 1 a § 4 odst. 1 zák. č. 88/20 stát. reg. komise i min. veř. prací, po stránce věcné není povolán přezkoumávati, po stránce formální však podstatných vad neshledal, musil jej proto podle § 6 zák. o ss položiti též za základ svému rozhodnutí.
Totéž platí o otázce, zda pro zvýšenou dopravu by stačilo rozšířiti jízdní dráhu po obou stranách na úkor chodníků tím, že by chodníky ty se zužovaly aneb přeložily pod loubí. Také řešení těchto otázek mohl nss přezkoumati jen po stránce formální. Není však výtkou formální, namítá-li stížnost, že úsudek žal. úřadu, že rozšířením vozové dráhy na úkor chodníků nepřispělo by se podstatně k uvolnění dopravy, že by se však naproti tomu ohrozila frekvence pěší, není dosti přesvědčivý.
Pokud pak se týká návrhu st-lů na zřízení podloubí, uvedl žal. úřad, že zařízení to nedá se prakticky provésti, ježto by šlo o provedeni loubí v celé řadě domů, které jsou vystavěny o různých hloubkách traktu při ulici, takže šířka loubí byla by různá, a mimo to i podlahy přízemí v těchto domech jsou různě založeny, takže výška loubí buď by byla nedostatečná, nebo by loubí bylo po různých výškách nesystematicky odstupňováno. Stížnost sice uznává tato fakta, ale vidí nedůslednost v tom, že žal. úřad vyvrací námitky st-lů poukazem na stav nynější, ačkoliv jinak tvrdí, že jeho projekt týká se budoucnosti.
I kdyby v této námitce bylo možno viděti výtku povahy formální, není možno nalézti v nař. rozhodnutí vytýkaného rozporu, neboť návrhem na zřízení loubí chtěli st-lé docíliti toho, aby nynější fronta jejich domu byla zachována a proto zcela právem uvažoval žal. úřad, zda při zachování nynějších front domů jest zřízení loubí dobře možno.
Proti výroku úřadu, kterým odepřeno bylo provésti rozšíření ulice K.-ovy na stranu severní, namítají st-lé, že pouhým pohledem na plán lze se přesvědčiti o tom, že bloky na sev. straně jsou více než dosti hluboké, a že při rozšíření K.-ovy ulice na stranu jižní budou spády ulic příčních ještě větší než dosud a než by byly, kdyby se rozšíření provedlo na stranu severní. Namítá tedy stížnost, že rozšířením K.-ovy ulice na stranu severní docílilo by se při menším poškození interesentů výhodnější úpravy v zájmu veřejném. Kdyby tomu skutečně tak bylo, pak by ovšem bylo povinností úřadu voliti alternativu interesenty méně poškozující (srov. nál. Boh. A 8507/30).
Než nss nemohl ani v tomto bodě stížnosti vyhověti. Žal. úřad netvrdí v nař. rozhodnuti, že bloky na jižní straně K.-ovy třídy jsou hlubší než na straně severní, nýbrž uvedl pouze, že bloky na jižní stranu jsou tak hluboké, že při navrhovaném způsobu zastavění, čímž, jak z plánu patrno, míněno jest zastavění v blocích otevřených, ještě spíše snesou rozšíření ulice na tuto stranu. Že by způsob zastavění bloků na sev. straně umožňoval spíše rozšíření ulice na stranu severní než na stranu jižní, stížnost netvrdí a o způsobu zastavění vůbec se nezmiňuje. Nepostihuje tedy stížnost v tomto bodě smysl nař. rozhodnutí, které klade důraz na způsob zastavění. Pokud pak stížnost týká se spádu příčních ulic, popírá pouze správnost zjištění žal. úřadu, aniž by nesprávnost jeho blíže konkretisovala, jak to vyžaduje předpis § 18. zák. o ss. Na data, která st-lé o frekvenci v K.-ově třídě si opatřili po vydání nař. rozhodnutí, nemohl nss vzíti zřetele, poněvadž žal. úřad o ně se neopírá a ani k nim hleděti nemohl, ježto st-lé je ve svých námitkách neuplatnili.
Nss nemohl vyhověti ani námitce, že zúžením bloku na úkor pozemků uličních porušena bude zásada hospodárnosti a hygieny vyžadující toho, aby vnitřní prostora bloků nebyla nad potřebu zužována, neboť úsudek o tom, zda a do jaké míry je zapotřebí takového zúžení za účelem rozšíření pozemku uličního, musí býti ponechán stát. reg. komisi a žal. úřadu, jakožto úřadům odborným (§ 6 zák. o ss). Pokud konečně stížnost vyslovuje pochybnosti, zda obec při své finanční situaci vůbec bude s to, aby realisovala navržené úpravy, nemohl se nss těmito vývody vůbec zabývati, ježto v námitkovém řízení nebyly uplatněny (§ 5 zák. o ss).

Citace:

č. 11496. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 385-388.