NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 2

Čís. 16461.

Vliv úmrtí osvojitele na řízení o schválení osvojovací smlouvy (zák. č. 56/1928 Sb. z. a n.).
Jestliže osvojitel zemřel před soudním schválením osvojovací smlouvy a soudu je to známo, nelze schváliti osvojovací smlouvu.
(Rozh. ze dne 5. listopadu 1937, R I 1208/37.)
Soud prvé stolice schválil usnesením ze dne 17. března 1937 smlouvu ze dne 27. října 1934, jíž Josef K., narozený dne 27. února 1851 a zemřelý dne 22. března 1936, přijal za vlastního Josefa B., narozeného dne 6. ledna 1902, a uvedl v otázce, o niž jde, v důvodech: Osvojitel Josef K. zemřel sice 22. března 1936, ale smlouva o osvojení Josefa B. byla uzavřena již dne 27. října 1934, a Josef K. byl zastoupen podle plné moci z 1. září 1934 Dr. Ladislavem W., advokátem v P. Úmrtí osvojitele Josefa K. nemá vlivu na postup řízení o osvojení, protože se trvání plné moci v nesporném řízení řídí obsahem plné moci a soukromým právem (§§ 9 a 34 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. a § 23, odst. 2, §§ 31 a 35 c. ř. s.). Rekursní soud k rekursu zákonných dědiců, jimž bylo doručeno usnesení prvého soudu, zamítl žádost Josefa K. a Josefa B. Důvody: Schválení osvojovací smlouvy, o niž jde, nutno odepříti i se zřením na ustanovení § 8, odst. 3, zák. č. 56/1928 Sb. z. a n., jež uvádí, že schválení nemá účinku, jestli před schválením smlouvy jedna ze stran zemře. Osvojitel Josef K. zemřel dne 22. března 1936, tedy v době schválení osvojovací smlouvy nebyl již mezi živými, a nebylo proto již možno, aby soud schválil osvojovací smlouvu, když zákon klade důraz na to, aby i v době soudního schvá- lení byla tu smluvní vůle obou stran (viz Komentář k čs. obč. zák. Rouček-Sedláček, str. 904 až 906). Bylo proto nutno rekursu vyhověti a usnésti se, jak se stalo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu navrhovatele Josefa B.
Důvody:
Dovolací rekurs není oprávněn, neboť právní názor rekursního soudu, že nelze schváliti osvojovací smlouvu po smrti osvojitele, je správný. Nemělo by smyslu schváliti smlouvu, když schválení podle § 8, odst. 3, zák. ze dme 28. března 1928, č. 56 Sb. z. a n., nemá účinku, jestliže osvojitel zemřel před schválením a osvojovací smlouva se stává právně účinnou teprve soudním schválením, takže by v souzeném případě soud vědomě vydal právní akt, který nemá a nemůže míti právního účinku. Také z ustanovení § 4, odst. 1, uved. zák. vyplývá právní nemožnost schválení osvojovací smlouvy po smrti osvojitele neb osvojence. Není totiž po smrti jednoho ze smluvců již možno, aby mezi nimi nastal po právu týž poměr jako mezi rodiči a dětmi (§ 4, odst. 1, uved. zák.), což podle zákona má právě býti právním účinkem osvojovací smlouvy jako smlouvy, kterou se obdobně jako smlouvou manželskou upravují v podstatě ryze osobní poměry smluvců.

Citace:

Čís. 16461. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 515-516.