NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4087.

Nedostatek vědomí o trestnosti čepování lihového nápoje ve večerních hodinách dne volby do Národního shromáždění a předpoklad změny dotčeného zákonného ustanovení jsou jen neznalostí dosavadní platnosti a rozsahu předpisu § 32 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 123, pokud se týče § 2 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 124 sb. z. a n.; předpis ten jest však částí trestního zákona, jehož neznalostí se nikdo omlouvati nemůže (§§ 3, 233 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 27. února 1931, Zm II 73/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Opavě ze dne 22. ledna 1930, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem podle §§ 32, 58-I. čís. 7 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 123 sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Stížnost dovozuje beztrestnost stěžovatelky podle § 2 písm. e), f) tr. zák. z předpokladu, že stěžovatelka měla omylem, za to, že byl zákon o volbách do senátu a do poslanecké sněmovny změněn zákonem o volbách zemských a okresních zastupitelstev, takže lze i při volbách do Národního shromáždění čepovati pivo ihned večer po skončené volbě, a z dalšího předpokladu, že omyl stěžovatelky nebyl zaviněn nedbalostí (nedostatkem pozornosti) stěžovatelky. Avšak skutečnosti a okolnosti stížností předpokládané nejsou rozsudkem zjištěny, an rozsudek vůbec neuvažuje o omylu stěžovatelkou tvrzeném. To vytýká i sama stížnost, uplatňujíc další formální zmatek neúplnosti podle § 281 čís. 5 tr. ř. Po stránce té jest připustiti, že se stěžovatelka podle protokolu hájila tím,
7* že si nebyla vědoma toho, že se dopouští čepováním piva a kořalky v den volby po 8. hodině večerní trestného činu, protože prý byl i při posledních volbách okresních zastupitelstev zákaz alkoholu, avšak smělo se čepovati již po druhé hodině odpolední; měla prý za to, že zákon o volbách do poslanecké sněmovny a do senátu byl změněn ustanoveními o zákazu alkoholu v zákoně o volbách okresních a zemských zastupitelstev. Zápis ten byl při hlavním přelíčení čten a stal se tím složkou průvodní látky, měl se tudíž rozsudek s ním vypořádati vzhledem k předpisu § 270 čís. 5 tr. ř., že jest uvésti v rozhodovacích důvodech, jakými úvahami se řídil nalézací soud při zamítnutí přednesených námitek. Avšak zmatečnost rozsudku pro neúplnost výroku nalézacího soudu předpokládá, že se neúplnost dotýká skutečnosti rozhodné. Nedostatek vědomí o trestnosti čepování piva, lihového nápoje ve večerních hodinách v den volby do Národního shromáždění a předpoklad změny dotčeného zákonného ustanovení nebyly by než neznalostí dosavadní platnosti a rozsahu předpisu § 32 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 123, pokud se týče § 2 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 124 sb. z. a n. Předpis ten však jest, jelikož naň poukazuje a stanoví následky jeho nešetření § 58, I čís. 7 zákona na prvém místě uvedeného, částí trestního zákona, takže proň platí zásada § 3 a 233 tr. zák., že se jeho neznalostí nikdo nemůže omlouvati. Stížností uplatňovaným ustanovením § 2 písm. e) tr. zák. — vztahujícím se jen na skutkové omyly a na neznalost nebo na mylný výklad jiných zákonů než trestních — nebo ustanovením § 2 písm. f) tr. zák., které se týká nedbalosti, se proto stěžovatelka omlouvati nemohla. Poněvadž ustanovení § 233 tr. zák. ve směru tom nerozeznává, nezáleží na tom, zda byla neznalost nerušené platnosti a nezměněného rozsahu zákona, o který jde, stěžovatelkou zaviněna, a netřeba proto vyvraceti podrobně vývody stížnosti, kterými dokazuje, že nelze stěžovatelce přičítati nedbalost anebo neostražitost v ten smysl, že by byla při náležité pozornosti musela věděti, že zákaz podávání lihových nápojů trvá po celý den volby do Národního shromáždění. Stačí podotknouti, že stěžovatelka sama při svém výslechu seznala, že nečetla vyhlášky okresního úřadu, v nichž bylo upozornění, že se nesmí v den volby čepovati alkohol, tudíž doznala, že si mohla opatřiti znalost o účinnosti a o rozsahu zákazu, o který jde, z úředních vyhlášek, jichž jako majitelka živnosti jím dotčené nedbati neměla (viz prvý odstavec § 233 tr. zák.). Okolnosti obhajobou tvrzené a v rozsudku opomenuté neměly tudíž pro výrok o vině stěžovatelky významu, takže jejích opomenutím nenastal zmatek § 281 čís. 5 tr. ř.

Citace:

Čís. 4087.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 115-116.