In memoriam. JUC. Pavel Váša zemřel ve středu dne 29. dubna t. r. ve věku 23 let. Byl letos od října do března starostou Čs. A. S., »Právník«. Byl též členem brněnské redakční rady tohoto časopisu. Pohřben dne 2. května t. r. za hojné účasti kolegů i přátel. Za spolek rozloučil se s ním procítěnou řečí kol. JUC. Lančík.
Co činilo kol. Vášu tak vzácným, bylo, že spojoval dvě řídké vlastnosti; inteligenci ducha a inteligenci srdce. Také ty povahové rysy, kterým nebylo rozuměno, ujasňují se dnes ve fascinujícím osvětlení Smrti: byl to odlesk Věčnosti. I tomu, kdo zůstal vně sanktuaria jeho vnitřního života, tolik bylo ze setkání s ním jasno; že má co činiti s milým kolegou vzácných kvalit. Respektoval a byl respektován. Bohatý vnitřní život a snad i utrpení dodávaly mu síly k něžnosti; Neměl nepřátel, ba neměl ani odpůrců. Ten dojem byl zachován ve své ryzí čistotě i tím, že kol. Váša do spolkového života — jako funkcionář — vstoupil poměrně pozdě. Spolkový akademický život — toť societa v miniatuře, a spolkový boj, toť společenský boj, jenž ruší něžnost, byť i byla zachována forma. Kol. Váša stál stranou spolkových bojů, třeba se jinak spolkového života činně súčastnil a leckdys s vrozenou svou bystrostí přispíval osvětlujícím slovem k řešení spletité situace.
Ale zdání klame Kol. Váša bojoval. Bojoval dlouho, od let gymnasijních, bojoval urputně s nejzuřivějším nepřítelem, těžkou chorobou, o nejdražši cenu, o cenu svého života. Ta fronta vyžadovala soustředěni veškerých jeho sil. Jest jen tím více obdivuhodno, že při tom dovedl bezvadně plniti povinnosti dobrého studenta, že dovedl žít nad to kultuře ducha i srdce. Svůj boj prohrál. V okamžiku, kdy se již mohl domnívati, že zvítězí, podlehl. Tak tomu chtělo Fatum.
Každého, kdo vidí, jak právě ti nejcennější odcházejí, aniž jim bylo dopřáno vyžiti své vnitřní poklady, zachvátí nutně bezútěšný smutek. Objektivně. A subjektivně? Přijde na světový názor; jisto jest: i tomu, kdo nevěří v jsoucnost osobního Boha, neodbytně vkrádají se v mysl slova starého básníka: νεος δζ απολνθ Εντω αν φιλη θεος. Brno, počátek května 1925. K. Koukal.