Authors:
= Váž. civ., 7 (1925), sv. 1
PDF

Čís. 4856.


Přerušeni promlčeni nastává teprve, když věc došla k příslušnému soudu, třebas následkem opatření původně dovolaného soudu dle §u 261, odstavec šestý, c. ř. s.
(Rozh. ze dne 31. března 1925, Rv I 394/25.)
Žalobu o náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl proto, že žalobní nárok jest promlčen. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Dovolací soud schvaluje právní názor nižších soudů, že promlčeni se přerušuje jen podáním žaloby u příslušného soudu, pokud se týče u soudu, jenž stal se příslušným tím, že žalovaná strana zavčas nevznesla námitky nepříslušnosti soudu (§§ 240 a 441 c. ř. s.). Nemění na věci ničeho, že sporná věc byla nepříslušným krajským soudem v Liberci k žalobcovu návrhu podle §u 261 odstavec šestý c. ř. s. přikázána příslušnému okresnímu soudu v Jablonci n. N., neboť tím vznikla pro žalobce výhoda jen potud, že řízení zůstalo zahájeno a že žalobce nemusel žalobu podávati znovu. Ale přerušení promlčení (§ 1497 obč. zák.) nastalo teprve tehdy, když žaloba došla k příslušnému soudu, neboť procesuální výhody, propůjčené žalobci §em 261 odstavec šestý, c. ř. s. nemají významu pro otázku hmotného práva, kdy a jak se přerušuje promlčení. I v případě odkázání sporné věci na příslušný soud podle §u 261 odstavec šestý c. ř. s. nepřerušuje se tedy promlčení podáním žaloby u nepříslušného soudu, nýbrž teprve dnem, kteréhož věc došla na příslušný soud, zvláště když jde, jako zde, o nepříslušnost nezhojitelnou.
Citace:
č. 4856. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 615-616.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).