NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 5188.

Pro obor ustanovení §§ 10, 18 odst. 3 zák. čís. 126/33 sb. z. a n. se nevyžaduje, aby se rozšiřování stalo způsobem v § 6 zákona o tisku uvedeným, nýbrž stačí jakékoliv jednání, jímž se obsah zakázaného cizozemského tiskopisu dostává k vědomosti druhé osoby (na př. i pouhé jeho půjčení druhé osobě, aby si jej přečtla).
Skutková podstata přečinu podle § 18 odst. 3 zák. čís. 126/33 sb. z. a n. je ztělesněna i v pouhém překročení zákazu »rozšiřování«, aniž je třeba, by pachatel překročil zároveň i zákaz dovozu a dopravy.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1935, Zm I 1105/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl částečně po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 29. května 1934, jímž byl obžalovaný zproštěn podle § 259 čís. 2 tr. ř. obžaloby na něho vznesené pro přečin podle § 18 odst. 3 zákona čís. 126/1933 sb. z. a n., napadený rozsudek ve zprošťující části zrušil a uznal obžalovaného vinným, že dne 9. února 1934 v Děčíně překročil zákaz rozšiřování zakázaného časopisu »Das 12 Uhr Blatt-Berliner Mittagszeitung«, čímž spáchal přečin podle § 18 odst. 3 zákona ze dne 10. července 1933, čís. 126 sb. z. a n. — Čís. 5188 —
Z důvodů:
Zmateční stížnost státního zastupitelství je odůvodněna již s hlediska § 281 čís. 9a) tr. ř. Nalézací soud vycházel při výkladu pojmu »rozšiřování« z ustanovení § 6 zákona o tisku a ze zásad vyslovených v dosavadní judikatuře. Než právní názor nalézacího soudu je mylný.
Zákon čís. 126/1933 sb. z. a n. prohlašuje v § 18 odst. 3 za přečin přestoupení zákazu dovozu, dopravy a rozšiřování cizozemských tiskopisů a poukazuje v závorce na § 10 téhož zákona, který mluví o zákazu rozšiřování vůbec, stejně jako o zákazu dovozu a dopravy vůbec. Poukazuje tedy již gramatický výklad slov »rozšiřování vůbec« na to, že pro obor § 18 odst. 3 zák. čís. 126/1933 sb. z. a n. nelze pojem »rozšiřování« vykládati ve smyslu širším tak jako v § 6 tisk. zák., nýbrž v užším slova smyslu, a to tak, že zákaz »rozšiřování« podle § 10 zák. čís. 126/1933 se vztahuje na jakékoliv rozšíření tiskopisů, tedy i na pouhé půjčení jeho druhé osobě k přečtení, neboť již tím se jeho obsah dostal k vědomosti další osoby a tím byly zmařeny cíle zákonem čís. 126/1933 sb. z. a n. sledované, totiž, aby se cizozemské tiskopisy, které, byvše proto, že přímo neb nepřímo podvracejí nebo hanobí samostatnost, ústavní jednotnost, celistvost, demokraticko-republikánskou formu státu neb demokratický řád, pokud se týče, které ohrožují veřejný klid a pořádek, zakázány, do zdejšího území vůbec nedostaly. Stíhá-li zákon dovoz a dopravu takovéhoto cizozemského tiskopisu bez ohledu na to, zda dovoz stal se jedenkráte či vícekráte, zda byl dovezen jeden výtisk či více výtisků, zda výtisk byl určen jen pro vlastní potřebu osoby dovezší tiskopis či též pro osoby jiné, aby se jim dostal k vědomosti, kterýžto názor vysvítá zřejmě z porovnání § 18 odst. 3 a § 10 zákona čís. 126/1933 sb. z. a n. a z gramatického výkladu slov »vůbec dovážen«, bylo by v odporu s tímto výkladem zákona, kdyby se pojem »rozšiřování« uvedený v §§ 10, 18 odst. 3 zák. čís. 126/1933 měl vykládati tak, jak činí nalézací soud.
Býval-li by chtěl zákonodárce v §§ 10, 18 odst. 3 zák. čís. 126/1933 sb. z. a n. postihnouti trestem jen takové rozšiřování cizozemského tiskopisu, které by odpovídalo ustanovení § 6 zák. o tisku, nebyl by musil použíti slova »vůbec«; učinil-li tak, dal tím zřejmě na jevo, že se pro obor ustanovení §§ 10, 18 odst. 3 zák. čís. 126/1933 nevyžaduje, aby se rozšiřování stalo způsobem v § 6 zák. o tisku blíže uvedeným, že naopak stačí jakékoliv jednání, jímž se obsah cizozemského tiskopisu postiženého zákazem podle § 10, resp. zákazem vydaným před platností zák. čís. 126/1933 sb. z. a n. podle § 26 zák. čís. 6/1863 ř. z., dostává k vědomosti druhé osoby. Že bylo výslovným úmyslem zákonodárce stanoviti pro cizozemský tisk přísnější opatření nežli pro tisk zdejší, plyne z důvodové zprávy vládního návrhu (tisk. čís. 1727 str. 57, 58), kde se uvádí, že časopisy vydávané v cizině nelze stavěti úplně na roveň časopisům zdejším, jelikož možnost včasného zákroku proti nim (zabavení, resp. stíhání pisatelů a zodpovědných osob) je velmi ztížena, ne-li znemožněna. Z toho se naskytající možnost lehkého zneužití k podvratným snahám proti státu a proti veřejnému klidu a pořádku ve státě přiměla zákonodárce, aby přiznal státní správě možnost učiniti takové opatření, jímž by takovéto zneužití bylo překaženo, a aby překročení těchto opatření ohrozil trestem.
Vzhledem k tomu, co uvedeno, je již ve skutkovém ději a v jednání obžalovaného, jak je nalézací soud zjistil —, a to již v pouhém překročení zákazu »rozšiřování« — ztělesněna skutková podstata přečinu podle § 18 odst. 3 zák. čís. 126/1933 sb. z. a n., aniž je třeba, aby pachatel překročil zároveň i zákaz dovozu a dopravy, a to nejen po stránce objektivní, nýbrž i po stránce subjektivní. Jdeť v souzeném případě o přestoupení zákazu, takže přichází zde v úvahu ustanovení § 238 tr. zák., podle něhož k tomu, aby čin byl vinníku přičítán jako přečin neb přestupek, stačí nedbalost a tato je již dána, pakli vinník neznal neb neseznámil se s předpisem, ať všeobecným neb zvláštním v úvahu přicházejícím (Altmann str. 682). Toto opomenutí vychází ostatně z vlastního zodpovídání se obžalovaného, neboť z jeho údajů plyne, že dokonce byl mínění, že všecky noviny z Německa jsou zakázány. Jelikož je podle toho skutková podstata přečinu podle § 18 čís. 3 zák. čís. 126/1933 sb. z. a n. dána jak po stránce objektivní, tak i subjektivní, bylo uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 5188. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 48-50.