Č. 3170.


Státní zaměstnanci: Výrok správního úřadu, kterým byla zamítnuta žádost propuštěného oficianta za vrácení zapravených pensijních příspěvků, nepodléhá podle § 3 a) zák. o ss kognici nss-u.
(Nález ze dne 25. ledna 1924 č. 789).
Prejudikatura: Boh. 2897 adm.
Věc: Petr K. v P. proti ministerstvu vnitra o vrácení pensijních příspěvků.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Rozsudkem krajského soudu v Olomouci z 15. dubna 1919 byl st-1, oficiant okr. hejtmanství v P., uznán vinným zločinem podvodu dle §§ 197 a 199 lit. a) a odsouzen dle § 202 tr. z. do žaláře na 2 měsíce.
Usnesením téhož soudu z 3. června 1919 byl mu dle nařízení Národního výboru čsl. z 5. listopadu 1918 č. 28 Sb. prominut tento trest, jakož i následky odsouzení.
Postupem instancí vyslovilo min. vnitra výnosem ze 16. ledna 1920 resp. z 18. října 1920, že st-1 se považuje dle ustanovení § 30, odst. 1 nař. z 21. ledna 1914 č. 21 ř. z., poněvadž byl trestním soudem odsouzen pro zločin, za propuštěna ode dne platnosti rozsudku.
Stížnost, do těchto rozhodnutí podaná, byla nss-em, usnesením z 20. ledna 1921 č. j. 735 bez dalšího odmítnuta z důvodů §§21, 14, 18 a 20 zák. o ss. Podáním z 9. června 1921 obrátil se st-1 na presidium zsp-é v Brně se žádostí, aby se zřetelem k tomu, že v krátké době má býti provedena likvidace s německým Rakouskem, bylo nařízeno, aby pensijní příspěvky, které zaplatil jako kancelářský pomocník a oficiant za dobu od 21. září 1901 do 1. května 1916 do pensijního fondu, byly v jeho prospěch zajištěny.
Výnosem zsp-é z 10. dubna 1921 resp. z 22. dubna 1922 bylo st-li sděleno, že žádosti této nelze vyhověti, poněvadž dle § 50, odst. 1. min. nař. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z. nemá nároku na vrácení těchto příspěvků.
V odvolání opřel st-1 svůj nárok o § 50, odst. 1 nař. č. 21/14 uvá- děje, že jeho služební poměr byl rozvázán výpovědí (§ 31 lit. a) cit. nař.), a v konečné prosbě žádal o uznání svého nároku na zaplacené pensijní příspěvky, na poslední služební místo, na zadrželý plat a na výhody dle zák. z 18. února 1919 č. 89 Sb.
Výnosem z 25. ledna 1922 zamítlo min. vnitra toto odvolání z důvodů uvedených 1. stolicí s poukazem k tomu, že služební poměr st-lův byl zrušen dle § 30 nař. č. 21/14, poněvadž byl pravoplatně odsouzen pro zločin.
Nss již v nál. Boh. 2897 adm. vyslovil a podrobně odůvodnil názor, na němž trvá i v daném případě, že služební poměr kancelářských oficiantů, založený na cit. nařízení jest se zřetelem na předpis 3. odst. § 6 tohoto nař. považovati za soukromoprávní poměr námezdní, o kterém vzhledem k ustanovení § 105 ústavní listiny nepřísluší nss-u dle § 3 lit a) zák. o ss rozhodovati, leda že by šlo o opatření nebo rozhodnutí správních úřadů, kterým kancelářskému oficiantu jest znemožněno, aby pokračoval dle § 105 úst. listiny.
Že by šlo o případ posléze zmíněný, stížnost netvrdí a také toho nss neshledal.
Je proto stížnost nepřípustná a bylo ji odmítnouti.
Citace:
č. 3170. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 415-416.