Čís. 15078.

Zahájením vyrovnacího řízení o jmění dlužníkově se promlčení ani nepřerušuje ani nestaví; stavení promlčení nastává jen přihláškou pohledávky k vyrovnacímu řízení; je nerozhodné, z jakého důvodu věřitel nepřihlásil svou pohledávku k vyrovnání dlužníkovu.
(Rozh. ze dne 26. března 1936, Rv II 490/34.)
Proti žalobě podané dne 16. února 1933 na zaplacení palmární pohledávky namítl žalovaný její promlčení, tvrdě, že k poslednímu jednání, kdy jej žalobce před výpovědí plné moci zastupoval, došlo 7. listopadu 1929. Účet mu od této doby vůbec nebyl zaslán a také žalobce nepřihlásil zažalovanou pohledávku k vyrovnacímu řízení o jeho jmění. Nižší soudy zamítly žalobu, uznavše na promlčení vymáhané pohledávky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Rozhodnutí věci závisí na otázce, zdali promlčecí doba ohledně nároku žalobcova na odměnu jeho výkonů a na náhradu výloh spojených s právním zastupováním žalovaného, vzniklého až do 7. listopadu 1929 (§ 1486 čís. 6 obč. zák.), dne 16. února 1933, když žaloba byla podána, již byla prošla či nikoliv, poněvadž žalobce hájí názor, že podle § 11 vyr. ř. byla přerušena. Žalobce však přezírá, že vyrovnací řízení vůbec nemá v zápětí přerušení promlčecí doby, nýbrž promlčení se jen staví podle § 11 vyr. ř. čís. 64/31 Sb. z. a n. přihláškou tak, že se do promlčecí lhůty nevčítá doba od přihlášky až do ukončení vyrovnacího řízení, pokud se týče až do uplynutí platební lhůty vyrovnáním stanovené. Zákon nerozeznává, z jakého důvodu pohledávka věřitelova nebyla přihlášena k vyrovnacímu řízení, a právem shledaly tedy nižší soudy nerozhodným tvrzení dovolatelovo, že žalovaný to zavinil, že žalobce o zahájení vyrovnacího řízení nic nevěděl a proto svou pohledávku k němu nepřihlásil. Promlčecí doba nebyla tudíž ani přerušena ani stavena (rozh. čís. 14009 Sb. n. s.) a uplynula již před podáním žaloby.

Citace:

Čís. 15078.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 378-379.