Č. 2365.

Státní občanství: žádá-li strana výslovně jen o udělení nebo
propůjčení čsl. státního občanství, není úřad povinen, zabývati se žádostí tou také jako prohlášením opčním a vrátiti žádost straně k doplnění neb opravě.
(Nález ze dne 17. května 1923 č. 8413).
Věc: Josef O. v Horní Suché proti ministru vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 28. dubna 1921 žádal st-1 u osp-é ve F. o udělení státního občanství v republice čsl. uváděje, že jest narozen v roce 1891 v Jaworzi, politický okres Bílsko, tamtéž příslušný a že bydlí od 1. března 1901 stále v území nyní čsl. státu.
Dle osvědčení správní komise v Horní Suché z 6. listopadu 1921 přislíbila mu tato obec právo domovské, nabude-li státního občanství čsl.
Zsp nevyhověla této žádosti rozhodnutím z 3. července 1922.
V odvolání z toho rozhodnutí tvrdil st-1, že mu přísluší podle rozhodnutí konference velvyslanců v Paříži z 28. července 1920 opční právo pro čsl. republiku a že mělo býti proto jeho svrchu uvedené podání kladně vyřízeno.
Min. vnitra zamítlo nař. rozhodnutím odvolání st-lovo z rozhodnutí zsp-é, kterým byla zamítnuta žádost st-lova za udělení čsl. státního občanství.
Současně odmítl žal. úřad v rekursu obsažené opční prohlášení jmenovaného pro čsl. státní občanství dle ustanovení čl. III. č. 2 rozhodnutí konference velvyslanců v Paříži jako opožděně podané, ježto bylo učiněno teprve dne 14. srpna 1922, tudíž již po uplynutí lhůty stanovené pro výkon opčního práva, jež prošla dnem 28. dubna 1922.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí obsahuje dvojí výrok: 1) zamítnutí žádosti st-lovy za uděleni státního občanství čsl.,
2) odmítnutí opčního prohlášení st-lova.
Stížnost proti prvému výroku námitek nevznáší, nýbrž obrací se jen proti výroku druhému vytýkajíc, že žal. úřad neprávem odmítl opční prohlášení st-lovo jako opožděné, poněvadž prý bylo již z podání st-lova z 28. dubna 1921 a z listin k němu přiložených patrno, nejen že st-li přísluší právo optovati pro čsl. státní občanství, nýbrž také, že st-li nejde o nic jiného, než o nabytí státního občanství čsl., tedy v podstatě o zvolení si čsl. státního občanství, že však bylo toto podání na úřad vzneseno ještě před uplynutím lhůty pro opci stanovené. Úřad byl prý, kladl-li váhu na zvláštní formu opčního prohlášení, povinen podání st-li vrátiti k opravě nebo doplnění.
Nss neshledal stížnost důvodnou. Právo domáhati se udělení nebo propůjčení státního občanství jest podstatně rozdílné od práva uplatňovati opční právo ve prospěch čsl. republiky. Z toho vyplývá, že žadatel o státní občanství čsl. musí žádost svoji po té neb oné stránce konkretisovati. Musí tedy, chce-li vykonati právo opční, v žádosti své nejen uvésti skutkové okolnosti, svědčící tomu, že mu právo opční přísluší, nýbrž musí také svoji vůli, opci vykonati, oproti úřadu rozhodujícímu určitě vyjádřiti. Prohlásí-li tedy žadatel úřadu výslovně jen, že žádá za udělení nebo propůjčení státního občanství čsl., není úřad povinen, aby se prohlášením tím zabýval i jako prohlášením opčním a aby žádost st-li v tom směru vracel k doplnění neb opravě.
V konkrétním případě žádal st-1 v podání z 28. dubna 1921 výslovně jen o udělení resp. propůjčení státního občanství čsl. a namítal teprve v rekursu do rozhodnutí I. stolice, jímž mu nebylo státní občanství čsl. uděleno, že prý mu uděleno býti mělo, poněvadž mu přísluší právo opční, prohlásil tedy st-1 vůli svoji opci vykonati proti úřadu teprve dnem, kdy rekurs jeho došel k úřadu. To stalo se, jak ze spisů správních patrno, 16. srpna 1922, tedy po 28. dubnu 1922, kterého, jak nepopřeno, lhůta k uplatňování práva opčního již uplynula. Pak byl však žal. úřad oprávněn opční prohlášení st-lovo jako opožděné odmítnouti.
Jest tedy stížnost neodůvodněna a slušelo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 2365. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 64-65.