Čís. 1353.

Nejde o rušení míru domovního, byl-li úmysl, předpokládaný §em 83 tr. zák., zjištěn pouze u jedné z více vtrhnuvších osob.
O několika sebraných lidech lze mluviti jen tehdy, jsou-li tu aspoň tři pachatelé.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1923, Kr I 1057/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Josefa N-a do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 21. července 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem dle §u 83 tr. zák., zrušil však dle §u 290 tr. ř. sám od sebe napadený rozsudek a sprostil dle §u 259 čís. 3 tr. ř. obžalovaného z obžaloby pro zločin podle §u 83 tr. zák., spáchaný prý tím, že dne 1. února 1922 v P. opomenuv vrchnost, s několika lidmi sebranými násilným vpádem vtrhl do příbytku manželů Adolfa a Barbory B-ových a tam vykonal násilí na osobě Barbory B-ové a na jmění těchto manželů — a uvedl v tomto směru v
důvodech:
Nejvyší soud jako zrušovací soud přezkoumávaje rozsudek, shledal, že v neprospěch obžalovaného bylo nesprávně použito zákona při výkladu pojmu několika sebraných lidí, který náleží ke skutkové podstatě §u 83 tr. zák. Skutková podstata zločinu rušení míru domovního, jímž byl stěžovatel uznán vinným, předpokládá dle §u 83 tr. zák. mezi jiným, že do cizího domu nebo příbytku vrthl buď jednotlivý pachatel se zbraní nebo vtrhlo několik sebraných lidí, třeba neozbrojených. Jen druhá eventualita přichází v tomto případě v úvahu. O několika sebraných lidech lze však mluviti jen tehdy, jsou-li tu alespoň pachatelé tři, jednající s úmyslem (vědomím) §u 83 tr. zák. Neboť jen za předpokladu, že činnost každé z několika osob zároveň činných nese se za protizákonným účelem u vědomí jeho bezprávnosti, může ten který pachatel počítati s tím, že mu budou ostatní nápomocni v bezprávném jeho jednání; jen za tohoto předpokladu utvrzuje každého jednotlivce přítomnost a spolučinnost ostatních ve zločinném jeho úmyslu, jakož i v jeho provádění; jen za tohoto předpokladu je zde onen vyšší stupeň nebezpečí pro mír domovní, jenž je příčinou zločinné povahy vtrhnutí do cizího domu (příbytku) a jejž zákon vytkl požadavkem buď ozbrojenosti jednotlivého pachatele nebo většího počtu neozbrojených pachatelů. Nalézací soud uznává však jediného stěžovatele vinným zločinem §u 83 tr. zák. a to patrně jako původce vtrhnutí. Spoluobžalované Š-a, L-а a K-a, zjednané stěžovatelem dle rozhodovacích důvodů prvého soudu k svépomocnému vystěhování manželů B-ových, sprošťuje nalézací soud z obžaloby pro týž zločin z důvodu, že nemohli tušiti, že konají něco nezákonného, nevědouce, za jakým účelem se vystěhování děje, a jaký je poměr mezi stěžovatelem a B-em, tedy z důvodu nedostaku zlého úmyslu §u 83 tr. zák. Se zlým úmyslem i vědomím bezprávnosti jednal tudíž dle zjištění nalézacího soudu jediný stěžovatel. Není tu skutkové známky několika sebraných lidí a skutková podstata zločinu §u 83 tr. zák. není zjištěným dějem naplněna. Odsuzující výrok prvého soudu spočívá na nesprávném použití zákona a je zmatečným dle č. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. k této zmatečnosti bylo podle §u 290 tr. ř. přihlížeti z moci úřední, a jelikož ani skutková zjištění nalézacího soudu, ani skutkový podklad obžaloby nepoukazují k jinému trestnému činu, jejž je stíhati z povinosti úřadu, uznati, jak ve výroku uvedeno.

Citace:

č. 1353. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 492-493.