NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11399.

Vedlejší intervence.
Strana, jež opověděla rozepři, nemá právo k rekursu proti usnesení soudu, jimž byla vedlejší intervence připuštěna na její straně, má však právo k rekursu, byla-li vedlejší intervence osoby, ji rozepři opověděla, připuštěna na straně odpůrcově.
Z toho, že vedlejší intervenient nemá právní zájem na vítězství jedné strany, ještě neplyne, že nemá tento zájem na vítězství strany druhé.
(Rozh. ze dne 13. února 1932, R 1 5/32.)
Ve sporu pojišťovny S. proti městu D. o dodržení pojišťovací smlouvy vyzvala žalobkyně starostu města D., Adolfa H-a, podle § 21 c. ř. s. by přistoupil k ní ve sporu jako vedlejší intervenient, ježto, podlehne-li žalobkyně ve sporu, bude se na něm hojiti. Adolf H. vé svém podání prohlásil, že sice přistupuje jako vedlejší intervenient, avšak na straně žalované, a uvedl, že má právní zájem na tom, by byla žaloba ve hlavní věci zamítnuta, ježto jest důvod ke zrušení pojišťovací smlouvy, v kterémžto případě bude zproštěn jakéhokoliv ručení. Soud prvé stolice připustil vedlejší intervenci Adolfa H-a na straně žalované obce. Procesní soud prvé stolice zamítl napotom žalobu a ve stížnosti spojené s odvoláním stěžovala si žalující pojišťovna do toho, že byl Adolf H. připuštěn jako vedlejší intervenient na straně žalované obce. Rekursní soud nepřipustil vedlejší intervencí Adolfa H-a na straně žalované obce. Důvody: Adolf H. v podání, v němž síce přistupuje jako vedlejší intervenient, avšak na straně žalované, uvedl, že má právní zájem na tom, by žaloba v hlavní věci byla zamítnuta, poněvadž tu byl důvod ke zrušení pojišťovací smlouvy, v kterémžto případě bude zproštěn jakéhokoliv ručení. Toto odůvodnění pro jeho přístup jako vedlejšího intervenienta na straně žalované nemůže však rekursní soud považovati za přijatelné. Podle § 17 c. ř. s. předpokládá vedlejší intervence právní zájem na tom, by ve sporu mezi jinými osobami zahájeném jedna strana zvítězila. Právní zájem vedlejšího intervenienta mohl proto ve smyslu tohoto zákonného ustanovení záležeti jen v tom, by žalující strana zvítězila, by bylo zabráněno, by nebyl činěn zodpovědným žalobkyní. Právní zájem na vítězství žalované strany nemohl Adolf H. míti, jelikož právě v tomto případě nastal by účinek, kterému vedlejší intervencí má býti zabráněno. Co vedlejší intervenient uvádí jako důvod přístupu na straně žalované strany, opodstatňuje jen zájem na rozhodovacích důvodech, nikoliv zájem na rozhodnutí samém. Zájem, by ve sporu v rozhodovacích důvodech bylo učiněno nějaké zjištění, však nestačí, by považována byla intervence za odůvodněnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody: Mylný jest právní názor dovolacího rekursu, že strana, jež opověděla rozepři, nemá vůbec právo k rekursu proti usnesení soudu, jímž byla intervence připuštěna. To platí jen, stala-li se vedlejší intervence na její straně, nikoliv i, když se stala na straně odpůrcově, o kterýžto případ právě jde (tak i Neumannův komentář k civilním řádům soudním, 1927, 1. svazek, u § 18, strana 457 a 458, na který neprávem poukazuje dovolací rekurent). Ale dovolací rekurs ani jinak není v právu, neboť z toho, že intervenient nemá právní zájem na vítězství strany jedné, ještě neplyne, že nemá tento zájem na vítězství strany druhé, a nelze přehlédnouti, že žalovaná obec nebude moci vedlejšího intervenienta činiti zodpovědným v žádném případě, ať již spor prohraje z toho nebo z onoho důvodu.

Citace:

č. 11399. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 173-174.