NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 12465.

Povinnost k placení kupní ceny zboží (vody) nastává již odběrem zboží a není závislá na vystavení účtu. Dodáním zboží počíná také běžeti promlčecí lhůta pro nárok na zaplacení kupní ceny.
(Rozh. ze dne 24. března 1933, Rv I 2222/31.)
Žalující obec dodávala žalovanému vodu na stavbu budovy do 31. srpna 1925. Koncem listopadu 1925 zaslala žalobkyně žalovanému účet za dodanou vodu. Žalobu o zaplacení kupní ceny za vodu zadala žalobkyně na soudě dne 20. listopadu 1928. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolací soud právě tak jako první soud považuje žalobní nárok za promlčený. Skutkové zjištění, že se dodávání stavební vody skončilo koncem roku 1924 po případě nejpozději před 31. srpnem 1925, od které doby platila se odebraná voda dle vodoměru, není odvolatelkou ani napadeno a odvolací soud je proto přejímá i pro rozhodnutí o odvolání. Lhůta promlčecí počíná běžeti od okamžiku, kdy nárok může býti uplatněn, to jest žalobou vymáhán, což z pravidla je od doby splatnosti, kde je však dáno na vůli věřitele, by splatnost způsobil nějakým svým aktem, počíná se běh promlčecí lhůty od doby, kdy splatnosti bylo lze docíliti (§ 1478 obč. zák. a Krčmář: Právo obligační — publikace Všehrdu — str. 115). To znamená v souzeném případě, že splatnosti pohledávky žalující strany mohlo býti docíleno vzhledem k uvedeným zjištěním již koncem roku 1924, nejpozději však před 31. srpnem 1925, od které doby běží tříletá promlčecí lhůta podle § 1486, čís. 1 obč. zák. a zák. čís. 47/1925. Žalující strana mohla totiž nejpozději koncem srpna 1925 podati účet na odebranou vodu (výpočet opírá se o kubaturu staviva) a tím způsobiti splatnost pohledávky. Podání účtu až koncem listopadu 1925 nemá vliv na běh promlčecí lhůty, která již šla od konce srpna 1925, žaloba podaná až 20. listopadu 1928 byla podána již po promlčení a nemůže míti úspěch, ano promlčení bylo žalovanou stranou namítáno (§ 1501 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka vytýká nesprávné právní posouzení v otázce, kdy počala běžeti promlčecí lhůta. Míní, že počala běžeti teprve vydáním účtu na odebranou vodu a nikoli dnem ukončení odběru vody. Její názor není však správný. Jde o dodávání vody, tedy o koupi. Podle § 1062 obč. zák. je kupitel povinen převzíti věc hned nebo ve vymíněnou dobu a ihned hotově zaplatiti. Povinnost k placení nastává tedy odběrem a není závislá na vystavení účtu. Podle § 1478 obč. zák. zaniká právo, jež o sobě mohlo býti vykonáno, nevykonáním jeho po dobu promlčecí. K tomu, by zaplacení dodané vody mohlo býti žádáno a o ně žalováno, nebylo třeba vystavení účtu. Ten je jen oznámením pohledávky a skutečným požádáním o zaplacení, když se vystavuje po odběru. Ale zaplacení kupní ceny může býti žádáno hned po dodání a mohlo tedy o sobě již hned po dodání vody právo na zaplacení kupní ceny za ni býti vykonáno. Ano je zjištěno, že voda byla dodána v roce 1924 a nejpozději do 31. srpna 1925, nebylo vykonáno právo v tříleté promlčecí době § 1486 obč. zákona, ana žaloba byla podána teprve 20. listopadu 1928. V té době bylo již promlčení dokonáno. Že šlo o dodávku dle § 1486 č. 1 obč. zák., o tom nebylo ani sporu. Odvolávání se na předpis § 1489 obč. zák. není případné, ježto nejde o náhradu škody.

Citace:

Čís. 5122. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 413-415.