NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Čís. 10677.

Stačí, když vypovídaný, podávaje u soudu včas ústně do protokolu námitky proti výpovědi, přednesl skutečnosti opodstatňující určitou námitku, třebaže příslušný přednes nedopatřením kancelářského úředníka nebyl pojat do protokolu o námitkách.
Ochrana nájemců.
Majitel bytu, jenž sám byt najal a platil činži až do svého odchodu z bytu, nebyl oprávněn předati byt pronajímateli s tím, že jest jeho věcí, zda ponechá příslušníky domácnosti v bytě čili nic, nýbrž v nájemní smlouvě bylo pokračováno s příslušníky domácnosti, již neprohlásili výslovně, že nechtějí pokračovati v nájemním poměru (§ 6 zák. na ochr. náj.).
(Rozh. ze dne 9. dubna 1931, Rv II 198/31).
Manželé Leopold a Hermina Sch-ovi bydleli v domě Josefy Sch-ové. Leopold Sch. přesídlil do ciziny a v bytě zůstala Hermina Sch-ová, jíž dala Josefa Sch-ová výpověď z nájmu, tvrdíc, že byt byl najat Leopoldem Sch-em, jenž při vystěhování do ciziny dal výpověď z nájmu. Hermina Sch-ová uvedla v protokolárních námitkách, že byla umluvena jednoměsíční výpověď. Dále přednesla za řízení v prvé stolici, že úředníku, jenž s ní sepisoval námitky, uvedla jako další námitku, že najala byt společně se svým manželem již roku 1927, manžel že pak odešel do ciziny. Kancelářský úředník, jenž sepisoval námitky, potvrdil za řízení v prvé stolici, že Hermina Sch-ová přednesla i tuto námitku, že však do protokolu pojal jen prvou námitku, pokládaje ji za nejdůležitější. Procesní soud prvé stolice námitkám vyhověl a výpověď zrušil. Důvody: Rozhodným pro posouzení přípustnosti námitek jest buď písemné podání neb ústní přednes. Ústní přednes byl neúplně protokolován. Neúplná protokolace byla doplněna svědeckým výslechem úředníka sepsavšího protokol a nelze pokládati za opožděný přednes prokázaný výslechem tohoto úředníka. Na tom nemění nic, že žalovaná, zřejmě nezkušená v postupu u soudu, protokol podepsala. Bylo proto řešiti otázku, zda žalovaná požívá ochrany nájemců. Jest nesporno, že se žalovaná se svým manželem a se svými dětmi nastěhovala na podzim roku 1927 do světnice v domě vypovídatelky, své tchýně. Spadá tudíž pod ochranu nájemců, jest třeba svolení soudu k výpovědi a bylo proto výpověď zrušiti. Podle § 6 (2) zák. na ochr. náj. nebyl manžel vypovězené, jenž byt sám najal a z něho až do svého odchodu platil činži, oprávněn odevzdati byt své matce, vypovídatelce, s poznámkou, že jí, matce, přísluší právo, vypovídanou v bytě ponechati nebo neponechati. Ve smlouvě se podle předpisu zákona pokračuje s příslušníky hlavy domácnosti, neprohlásí-li výslovně, že nechtějí pokračovati v nájemním poměru. Jest zjištěno výslechem stran, že bylo pokračováno v nájemním poměru. Odvolací soud ponechal výpověď v platnosti a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Soud prvé stolice má za to, že nerozhoduje obsah protokolu, nýbrž obsah skutečného přednesu. Tento názor nelze schváliti. Podle § 79 c. ř. s. nahrazuje přednes do protokolu písemné podání a jest ho upraviti podle ustanovení o podáních. Podle § 76 c. ř. s. jest v každém podání kromě formálních náležitostí stručně vylíčiti skutkové poměry, jimiž jsou odůvodněny návrhy podání. Podle § 78 čís. 2 c. ř. s. mají podání, jež jsou určena k přípravě ústního jednání, obsahovati předpisu § 76 c. ř. s. vyhovující vylíčení skutkových poměrů, kterých se chce strana dovolávati při ústním jednání, by odůvodnila své návrhy nebo vyvrátila návrhy odpůrcovy, jakož i udání průvodních prostředků, jichž chce strana použiti při tomto jednání, by dolíčila své vlastní údaje nebo vyvrátila skutková tvrzení odpůrcova. Vzhledem k těmto ustanovením zákona jest jasno, že pro přednes do protokolu platí totéž, jako pro písemná podání a že tedy jest rozhodným jen obsah přednesu v protokolu, nikoliv však to, co sice bylo předneseno stranou sepisovateli protokolu, avšak nebylo pojato do protokolu. Jest ovšem pravda, že v případě, o nějž jde, byl protokol sepsán kancelářským úředníkem, nikoliv soudcem. Avšak ani to neospravedlňuje přednes nových námitek ve výpovědním řízení po uplynutí propadné lhůty. Zda a jaké nároky vzešly žalované z toho, že nebylo postupováno podle zákona, pokud se týče z neúplné protokolace, nepřichází v tomto sporu v úvahu. Jest tu tedy jediná námitka, že byla umluvena jednoměsíční výpověď, což však nebylo prokázáno.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání, opřené o dovolací důvody čís. 2, 3 a 4 § 503 c. ř. s. právem vytýká, že odvolací soud pochybil, uznav změnou rozsudku prvého soudu výpověď za účinnou, ježto prý nelze hleděti k námitce žalované, že její nájemní poměr se žalobkyní podléhá ochraně nájemníků a že jí proto nemůže býti dána výpověď bez soudního svolení, ana tato námitka není v protokolu o námitkách ze dne 16. října 1930, jež žalovaná v zákonné lhůtě ústně u soudu podala proti soudní výpovědi. Námitky proti výpovědi nájemní smlouvy mohou podle §§ 562, 566 c. ř. s. býti u soudu podány písemně nebo ústně ve lhůtě k tomu určené. Z toho plyne, že stačí, když žalovaná, jak bylo zjištěno, podávajíc dne 16. října 1930, tedy včas u soudu ústně námitky proti výpovědi, přednesla též skutečnosti opodstatňující onu námitku, třebaže tento přednes nedopatřením kancelářského úředníka nebyl pojat do protokolu o námitkách, což nemohlo býti na újmu straně, najmě, uváží-li, že zákon připouští proti výpovědi i ústní námitky, jichž obsah byl v tomto případě zjištěn výslechem kancelářského úředníka sepsavšího onen protokol. Ve věci soud prvé stolice rozhodl správně, přiznav žalované ochranu nájemců a zrušiv z tohoto důvodu soudní výpověď, a odůvodnil toto rozhodnutí též v podstatě správně jednak poukazem k ustanovení § 6 (2) zák. o ochr. náj., jednak tím, že bylo se žalovanou po odchodu jejího manžela pokračováno v nájemním poměru.

Citace:

Čís. 10677. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 497-499.