Čís. 4159.

Dávka z přírůstku hodnoty, dávka z nájemného a stočné nepožívají přednostního pořadí (§ 216 čís. 2 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 17. září 1924, R II 300/24.)
Exekuční soud rozvrhuje nejvyšší podání za prodanou nemovitost, nepřikázal ve výsadním pořadí pohledávku obce Z. na dávce z přírůstku hodnoty, na dávce z nájemného a na stočném, čímž pohledávky ty vyšly na prázdno. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Rekursní soud sdílí právní názor prvého soudu, že dávky z přírůstku hodnoty, z nájemného a kanálová dávka nemají přednostního práva. Ačkoliv se tyto dávky vybírají k účelům obecním ve veřejném zájmu, nemohou býti na roveň postaveny t. zv. konkurenčním příspěvkům ve smyslu dvor. dekretu ze dne 4. ledna 1836, čís. 113 sb. z. s., neboť konkurenční příspěvky jsou »přirážkami« k daním, které z usedlosti jest zapraviti, je-li uděleno přednostní právo těmto přirážkám na základě zvláštního ustanovení. Toto přednostní právo nebylo uděleno dávce z přírůstku hodnoty ani zákonem ze dne 9. dubna 1920, čís. 280 sb. z. a n., ani nařízením vlády ze dne 23. září 1920, čís. 545 sb. z. a n., ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n., ani zákonem ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb. z. a n. Z §u 2 čís. 3 nař. čís. 545/20 sb. z. plyne jen, že obec jako zcizitelka nemovitostí osvobozena jest od této dávky, a dle §u 13 nařízení ručí v případe nedobytnosti této dávky u zcizitele za ni nabyvatel, a je-li jich více, dokonce rukou nerozdílnou. Vzhledem k nabytým právům třetích osob musí se vykládati dvor. dekret ze dne 4. ledna 1836, čís. 113, přesně a nikoliv rozšiřujícím způsobem podle potřeby změněných poměrů. Je-li toho třeba, musí na základě zvláštního zákonitého ustanovení uděleno býti toto právo přednostní té které dávce. Ani dávku z nájemného (činžovní haléř) nelze považovati za konkurenční příspěvek ve smyslu dvorského dekretu ze dne 4. ledna 1836, čís. 113 sb. z. s., poněvadž tato dávka není přirážkou k domovní dani činžovní, nýbrž jen poplatkem, který se týká dle §u 32 zákona ze dne 19. prosince 1890, čís. 44 ř. zák., nájemníka, a již má zapraviti jen nájemník. Tato dávka tedy není přirážkou, která se má zapraviti z nemovitosti samé (rozhodnutí nejv. soudu ze dne 23. června 1896, k pres. čís. 187 kn. jud.). Činí-li se nyní na obec větší požadavky v oboru sociální péče, zdravotnictví atd., jest věcí zákona, by na základě zvláštního předpisu udělil této dávce právo přednostní. Totéž platí o stočném: Stěžovatelka poukázala na četná rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí čís. 14382; tato rozhodnutí vztahují se jen na stočné v Dolním Rakousku, kde dle zvláštního zemského zákona uděleno bylo přednostní právo této dávce. Vzhledem však na to, že uděleno nebylo přednostní právo stočnému ani zákonem v celé republice platným ani zemským zákonem pro Moravu, nepožívá stočné tohoto přednostního práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud posoudil věc správně po právní stránce. Přihlášené dávky (dávka z přírůstku hodnoty, dávka z nájemného a stočné) nelze pokládati za konkurenční příspěvky ve smyslu dvorského dekretu ze dne 4. ledna 1836, čís. 113 sb. z. s. a §u 216 čís. 2 ex. ř., a nelze jim proto přiznati přednostní pořadí. O konkurenční příspěvky nejde již proto, že tyto vyměřují se podle jednotek státní daně, kdežto pro výměru oněch dávek rozhodna je hodnota nemovitosti, výše nájemného a zastavená plocha. Nezáleží dále ani na veřejnoprávní povaze oněch dávek ani na obecném jich účeli, ježto přes to bylo by třeba zákonného předpisu, přiznávajícího jim přednostní právo, tak jako bylo při- znáno dávce z majetku předpisem §u 62 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n. Právě z tohoto předpisu je vyvoditi, že jiným dávkám, jimž zákon práva toho výslovně neuděluje, nelze přiznati přednostní právo zástavní.

Citace:

č. 4159. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 265-267.