NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 2142.

Vádou (hádkou) ve smyslu §u 284 tr. zák. jest i odmluva, příčící se vůli vrchnosti, tudíž již pouhá skutečnost, že pachatel proti výzvě stráže k rozchodu činí námitky.
By se mohlo mluviti o námitkách proti výzvě k rozchodu, nestačí, že závadný výrok byl pronesen časově po oné výzvě, nýbrž vyžaduje se jednak po objektivní stránce, by byl vyvolán výzvou k rozchodu (by pachatel svým výrokem odpíral této výzvě), jednak v subjektivním směru, by jím pachatel zamýšlel odpírati rozkazu vrchnosti.
(Rozh. ze dne 17. října 1925, Zm I 482/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. května 1925, pokud jím byla obžalovaná podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna z obžaloby pro přečin shluknutí podle §u 284 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost právem uplatňuje proti osvobozující části rozsudku (co do přečinu podle §u 284 tr. zák.) důvod zmatku čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Nalézací soud sprostil obžalovanou z obžaloby pro přečin proti veřejným zřízením a opatřením podle §u 284 tr. zák. s odůvodněním, že slova, která pronesla k četníkům, když tito znovu vybídli shluknuvší se lid k rozchodu »hanba vám« neb »hanba jim, máme hlad, dejte nám chleba,« nenaplňují objektivní skutkové podstaty přečinu podle §u 284 tr. zák., dání se do vády a hádky se stráží, protože prý obžalovaná s četnictvem vůbec nemluvila, tím méně se s ním do vády a hádky dala, a shledal ve výroku obžalované, platícím četníkům, když konali službu — pro urážlivý jeho obsah pouze skutkovou podstatu přestupku §u 312 tr. zák., nikoliv také souběžného s ním přečinu podle §u 284 tr. zák., jak čin obžalované posuzovala obžaloba. Nalézací soud při svém rozhodnutí zřejmě vychází z mylného předpokladu, že k pojmu vády a hádky se vyhledává, by mezi účastníky shluknutí a stráží došlo k výměně odlišných názoru, k vzájemným projevům z obou stran, že tedy nestačí jednostranný projev, jaký zde učinila obžalovaná. Vším právem vymezuje zmateční stížnost pojem vády nebo hádky se stráží podle §u 284 tr. zák. v ten rozum, že k naplnění tohoto pojmu stačí již pouhá odmluva, pokud se jí projevuje názor, příčící se vůli vrchnosti, tudíž již pouhá skutečnost, že pachatel proti výzvě stráže k rozchodu činí námitky. Aby se však mohlo mluviti o námitkách proti výzvě k rozchodu, k tomu nestačí, že závadný výrok byl pronesen časově po oné výzvě, nýbrž vyžaduje se jednak po objektivní stránce, by závadný výrok byl vyvolán výzvou k rozchodu, t. j. by pachatel svým výrokem odpíral této výzvě, jednak po stránce subjektivní, by pachatel svým výrokem zamýšlel odpírati tak rozkazu vrchnosti. Jelikož nalézací soud, vyloučiv objektivní skutkovou podstatu přečinu podle §u 284 tr. zák. z úvahy, spočívající na nesprávném použití zákona (čís. 9 §u 281 tr. ř.), nezabýval se otázkou, zda obžalovaná slovy »hanba vám« nebo »hanba jim«, »máme hlad, dejte nám chleba« s hlediska tu naznačeného odmlouvala proti výzvě k rozchodu, činíc proti ní nepřípustné námitky a stavíc se tak na odpor danému rozkazu četnictva, — a neučinil potřebného zjištění v uvedených směrech, nelze po zrušení rozsudku rozhodnouti ve věcí samé a bylo proto podle §u 288 čís. 3 tr. ř. uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 2142. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 591-592.