Čís. 14931.
Změna v osobě soudce laika za odvolacího řízeni nezakládá zmatečnost.
Jde o vadu řízení, spokojil-li se odvolací soud přečtením výpovědí svědků slyšených přímo procesním sudem a opakoval-li důkaz, provedený rovněž přímo procesním soudem, ale za přítomnosti jiného soudce laika, než který byl přítomen při vydání rozsudku, v němž se odvolací soud odchýlil od skutkových zjištění prvého soudu.
(Rozh. ze dne 6. února 1936, Rv I 2629/35.)
Prvý soud ponechal směnečný platební příkaz v účinnosti, odvolací soud jej zrušil. Učinil tak odchýliv se od skutkových zjištění prvního soudu na základě přečtení výpovědí svědků přímo procesním soudem vyslechnutých a odchylného hodnocení důkazu slyšením stran, jež slyšel stejně jako soud prvý přímo, tu však za spoluúčasti jiného soudce laika, než který se zúčastnil posledního líčení, po jehož skončení byl vynesen rozsudek.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Tím, že při konečném odvolacím líčení spolupůsobil jiný soudce laik, než který byl při předchozích odvolacích líčeních, nebyl založen zmatek uvedený pod čís. 1, 2, 3 § 477 c. ř. s. Jest však opodstatněna výtka vadnosti odvolacího řízení (čís. 2 § 503 c. ř. s.). Zjištění odvolacího soudu, jež jsou odchylná od zjištění soudu prvé stolice, nestalo se po formální stránce způsobem bezvadným. Pokud jde o hodnocení důkazů svědeckých, kteréžto důkazy byly v prvé stolici provedeny vesměs soudem procesním, nebyly tyto důkazy opakovány před odvolacím soudem vůbec, ani průvodní usnesení o jejich připuštění nebylo vydáno. Pouhé přečtení svědeckých výpovědí v tomto případě nemohlo postačiti vzhledem k tomu, že Šlo o ocenění hodnověrností svědků v souvislosti s výpověďmi stran rozepře a vzhledem k zjištěním, jež se odchylují od zjištění prvého soudu, který svědky sám slyšel a mohl proto na základě bezprostředního dojmu usuzovati na jejich hodnověrnost. Odvolací soud neměl proto rovnocenný podklad při hodnocení těchto důkazů, jaký měl prvý soud (rozhodnutí čís. 4679, 7337, 11357, 12176 Sb. n. s.). Obdobně totéž platí i v příčině důkazu výslechem stran. Tento důkaz sice opakoval odvolací soud sám, ale provedení jeho se stalo za přítomnosti jiného soudce laika, než který byl přítomen při vydání odvolacího rozsudku, takže ani v tomto směru hodnocení tohoto důkazu se nestalo soudem na podkladě bezprostředního dojmu, získaného u všech členů senátu výslechem stran.