Authors:
= Váž. civ., 18 (1936)
PDF

Čís. 15685.


Předpisu druhé věty § 406 c. ř. s. nelze použíti na nárok na náhradu škody za ušlý starobní důchod, jehož se poškozenému nedostalo proto, že nebyl přihlášen zaměstnavatelem řádně a včas k sociálnímu pojištění.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1936, Rv I 1901/36.)
Žalobkyně se na žalovaném domáhá náhrady škody za ušlý jí starobní důchod, jež jí vznikla proto, že ji žalovaný nepřihlásil k starobnímu pojištění. Nižší soudy zamítly žalobu hledíc k § 406 c. ř. s. pro předčasnost proto, že o žalobním nároku bylo rozhodnuto rozsudkem prvého soudu dříve, než od které doby důchod jako náhrada škody byl žádán.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Předpis § 406, druhé věty, c. ř. s. stanoví výjimku ze zásady vyslovené v prvé větě téhož paragrafu, že odsouditi lze k nějakému plnění jen tehdy, když dospělost již nastala v čase vynesení rozsudku. Jde tudíž o předpis výjimečný a nelze jej rozšiřovati i na případy, jež jím nejsou výslovně upraveny. V souzené věci se žalobkyně na žalovaném domáhá placení starobního důchodu. Starobní důchod však není výživným, třebas žalobkyně použije částek vyplacených jí jako starobní důchod k své výživě. Právem proto nepřisoudily nižší soudy žalobkyni starobní důchod splatný až po vynesení rozsudku prvého soudu (sr. čís. 14121 Sb. n. s.).
Citace:
Čís. 15685.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1198-1199.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).