Čís. 1407.
S hlediska prvého odstavce § 387 ex. ř. nezáleží na tom, který soud byl by pro žalobu příslušným, nýbrž zda a na kterém soudě jest spor již zahájen.
Žaloba o úroky nezakládá příslušnost pro prozatimné opatření pro
dosud nezažalovanou jistinu, třebas bylo nutno, by v žalobě o úroky byla řešena předurčující otázka ohledně jsoucnosti kapitálové pohledávky.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1922, R I 5/22.)
Navrhovatel domáhal se u okresního soudu v Jílovém prozatimného opatření ku zajištění jednak pohledávky z jistiny, jednak pohledávky z úroků oné jistiny. Ohledně pohledávky úrokové byl v době návrhu za prozatimné opatření veden spor u zemského civilního soudu v Praze. Okresní soud vyhověl návrhu v plném rozsahu. Rekursní soud zrušil povolující usnesení, vyslovil nepříslušnost okresního soudu v Jílovém ku povolení navrhovaného prozatimného opatření a uložil mu, by
návrh ten se zřetelem na předpis § 44 j. n. po zákonu vyřídil a ohledně vykonaných již úkonů povoleného prozatimného opatření, čehož po zákonu třeba, zařídil. Důvody: Stížnost vytýká právem napadenému usnesení, že prozatimní opatření povoleno bylo soudem nepříslušným. Podle § 387 ex. ř. příslušným jest ku povolení prozatimného opatření
onen soud, u něhož spor věci hlavní se týkající byl v době prvního návrhu zahájen. Návrh domáhající se povolení prozatimného opatření (první návrh ve smyslu cit. právě §u) podán byl u okresního soudu v Jílovém dne 7.
listopadu t. r., kteréhož dne byl však již spor o zaplacení 5000 Kč zahájen u zemského soudu civilního v Praze. Spisy, týkající se toho sporu, který původně veden byl u okresního soudu v Jílovém, byly totiž podle § 261 c. ř. s. jmenovanému soudu již usnesením ze dne 26. října 1921 postoupeny a došly k němu dne 4. listopadu. Usnesením ze dne 5. listopadu byl tímto soudem ustanoven první rok. Slovem »zahájen« nesluší rozuměti zahájení rozepře v technickém smyslu slova (§ 233 c. ř. s.), nýbrž již pouhé podání žaloby (zavedení sporu), jak to zřejmě vyplývá z druhého odstavce § 387 ex. ř., v jehož úvodě nemluví se o zahájení rozepře, nýbrž o vedení sporu. Poněvadž o totožnosti pohledávky v onom sporu vymáhané a té, k jejímuž zajištění prozatimní opatření jest navrhováno, nemůže býti pochybnosti, plyne z řečeného, že tento soud ku povolení žádaného prozatimního opatření podle § 387 ex. ř. příslušným nebyl. Pokud jde o další pohledávku 158818 K 64 h pro zajištění, kteréž také zároveň prozatimním opatřením jest žádáno, jest tato v těsné souvislosti
se zmíněnou pohledávkou 5000 Kč tvořící úroky z oné. Obě byly odpůrci navrhující strany co do právní existence popřeny a to z důvodu neplatnosti trhové smlouvy, z níž obě pohledávky, prvá jako dobírka trhové ceny, druhá jako zadrželé úroky a úroky z prodlení z ní jsou navrhující stranou uplatňovány. Ve svrchu dotčeném sporu jde tedy vlastně o řešení otázky právní existence obou oněch pohledávek a proto také námitka nepříslušnosti okresního soudu v Jílovém byla vznesena vzhledem k ustanovením §§ 54 a 55 j. n., a bylo jí také vyhověno. Bylo by také zajisté nevhodným a protismyslným, aby uznána byla příslušnost okresního soudu v Jílovém ku povolení prozatimního opatření ohledně kmenové pohledávky, když ku povolení prozatimního opatření pro zajištění úroků z pohledávky té příslušným jest zemský soud civilní v Praze, který ve sporu o zaplacení úroků těch bude musiti řešiti prejudicielní otázku platnosti pohledávky kapitálové, z níž žalobou vymáhané úroky plynou. Také zřetel k tomu, že by různě mohlo býti rozhodnuto o navrhovaném prozatimním opatření a že by zároveň u dvou různých soudů vedeno bylo dvojí řízení a prováděny byly zajišťovací úkony, jednak pro pohledávku samu, jednak pro její příslušenství, vede k úsudku, že takovéto rozpoltění řízení, týž účel sledující a v podstatě téhož nároku se týkající nebylo by správné a vhodné, takže dlužno se rozhodnouti pro výhradnou příslušnost zemského soudu civilního v Praze jako soudu procesního, u něhož takto veškerá činnost bude účelně soustředěna. Stížnosti po názoru soudu rekursního oprávněné bylo tedy vyhověti a uznati, jak svrchu bylo vysloveno, při čemž vzat byl zřetel i k předpisu § 44 j. n. а k tomu, že provedené úkony zajišťovací bude nutno zrušiti jako soudem nepříslušným provedené. Nejvyšší soud 1. zrušil napadené usnesení, pokud se vztahovalo na navrhované prozatimné opatření ohledně pohledávky jistinné a nařídil rekursnímu soudu, aby nehledě k důvodům svého zrušovacího usnesení, znovu ohledně tohoto návrhu rozhodl o stížnosti odpůrce navrhovatelů, 2. nevyhověl dovolacímu rekursu, pokud se týkal povolení prozatimního opatření pro pohledávku úrokovou.
Důvody:
Napadené usnesení, pokud se týká návrhu, tuto ad 2. uvedeného, úplně opodstatněno jest důvody k němu připojenými, k nimž se stěžovatelé odkazují, a uvádí se vzhledem k vývodům dovolací stížnosti jen ještě toto: Příslušnost ku povolení prozatimného opatření dle § 387 odstavec prvý ex. ř. závisí pouze na tom, zdali spor »v čase prvního návrhu« jest u dotyčného soudu zahájen, nikoli zdali tento soud jest pro spor u něho zahájený skutečně příslušný. Proto i v tom případě, když by tento soud se později prohlásil, anebo byl uznán za nepříslušna, nenastane — hledíc k § 29 j. n., změna v příslušnosti ohledně návrhu na povolení prozatimného opatření. Jinak má se věc ohledně návrhu shora pod 1. uvedeného. Zřetelem ku předpisům § 387 ex. ř. o příslušnosti musí ohledy vhodnosti, kterými rekursní soud svůj právní názor odůvodňuje, zůstati stranou. Z ustanovení druhého odstavce § 387 ex. ř. plyne, že zemský civilní soud v Praze
k rozhodnutí o návrhu na povolení prozatimného opatření ohledně pohledávky 158818 K 64 h není příslušným, jelikož jest jisto, že žaloba na zaplacení této pohledávky není u něho dosud podána, a předpis prvého odstavec § 387 ex. ř. tedy zde neplatí. Okolnost, že bude soudu tomu ve sporu o zaplacení úroků per 5000 K také řešiti prejudicielně otázku
právoplatnosti uvedené kapitálové pohledávky, z níž žalobou vymáhané úroky plynou, jest pro otázku příslušnosti dle § 387 ex. ř. nerozhodnou; neboť tím, že výrok o právoplatnosti kapitálové pohledávky pouze do
důvodů rozsudkových pojatý nestane se účastným pravomoci, nenastane u něho zahájení sporu o zaplacení kapitálu. Proto rekursní soud neprávem zrušil usnesení prvého soudu v tomto směru, a bylo následkem toho vyhověno v tomto obmezeném rozsahu odůvodněné dovolací stížnosti navrhovatelů.