NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 2398.

Dodáním zboží ve smyslu čl. 347 obch. zák. jest skutkový postup, jímž prodavatel propouští zboží ze své disposice, a umožňuje kupiteli,
by jím dále vládl. Dokud se tak nestalo, není kupitel sice povinen, ovšem ale oprávněn vytknouti shledané vady. Nevytkl-li zjevné vady, jest míti za to, že se vzdal práva odmítnouti zboží pro tuto vadu. Dal-li prodatel ohledati zboží soukromými znalci, může se na kupiteli (domáhati náhrady nákladů s tím spojených, pakli ohledání bylo pro prodatele účelným.
(Rozh. ze dne 20. března 1923, Rv I 1294 22.)
Žalující firma dodala žalované firmě dříví, jež mělo dle kupní smlouvy býti dodáno oloupané. Žalovaná zboží nepřijala, vytknuvši mu
různé vady, nikoliv však, že nebylo oloupáno. Žalobkyně dala dříví
ohledati soukromými znalci, již je shledali zdravým. Dříví bylo dráhou
prodáno a žalobkyně domáhala se na kupitelce rozdílu mezi smluvenou
kupní cenou a výtěžkem z prodeje dráhou a kromě toho náhradu výloh
ohledání dříví soukromými znalci. Ve sporu vytýkala žalovaná též, že dříví nebylo oloupáno. Procesní soud prvé stolice vyhověl
zcela žalobě, odvolací soud jí vyhověl pouze, pokud se domáhala
zaplacení rozdílu mezi kupní cenou a výtěžkem z prodeje dráhou, zamítl ji však, pokud žádala náhradu nákladů ohledání dříví. Důvody:
Právnímu názoru odvolatelovu, že tu ustanovení čl. 347 a 348 obch. zák. použiti nelze, jelikož žalovaný dříví nepřijal, nelze přisvědčiti. Dle čl. 347 obch. zák. má kupitel zboží po dodání bez prodlení zkoumati. Dodání jest poslední úkon, který prodavatel předsebere, by zboží ze své disposice do disposice kupitelovy převedl, úkon, který kupiteli skýtá
možnost, zbožím nakládati a jeho vlastnosti zkoumati. Zda kupitel této možnosti použije a držby zboží se uchopí, jest jeho věcí. Povinnost, zkoumati zboží, nastává tím okamžikem, kdy mu tato možnost byla poskytnuta. Skutečného převzetí zboží kupitelem není třeba. Žalobkyně dle ujednání zaslala žalovanému dříví drahou a žalovaný ani ve sporu nevytýkal, že této možnosti ke zkoumání dříví neměl. Žalovaný dříví také zkoumal, neboť vady jeho vytýkal. Ovšem, jak soud prvé stolice správně uvádí, včas vytýkaných vad tu není, sporné dříví jest prostředního druhu a jinaké vady včas vytýkány nebyly, vada, že dříví nebylo oloupané, vůbec vytýkána nebyla. Žalovaný nebyl oprávněn, přijetí dříví odepříti (čl. 335, 346 a 337 obch. zák.), a prodej dříví nejde na nebezpečí a účet žalobkyně, jak odvolání vytýká, nýbrž na nebezpečí a účet žalovaného. Ku prodeji dříví dle čl. 343 obch. zák. byla žalobkyně jen oprávněna, nikoliv však povinna. Soud prvé stolice právem proto žalobě v tomto směru vyhověl. Naproti tomu jest odvolání odůvodněno, pokud se tkne náhrady ohledacích nákladů. Dodáním dříví žalobkyně smlouvu splnila. Vytýkané vady prokázati bylo věcí žalovaného. Žalobkyně byla jen oprávněna, provésti důkaz ku zajištění dle §u 384 c. ř. s.
Důkaz ten byl však ku návrhu žalovaného proveden. Zaplacené částky
znalcům, žalobkyní přivzatým, jakož i osobám, které dříví k žádosti žalobkyně ohledaly, kteréžto důkazní prostředky žalobkyně jen ve vlastním zájmu si opatřila, aniž k tomu povinna byla a jichž také ve sporu ani použito nebylo, nejsou škodou, která nesplněním smlouvy žalovaným žalobkyni byla způsobena. Nemá proto žalobkyně nároku na náhradu zaplacených těchto částek dle čl. 283 obch. zák. a §u 1295 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované, k dovolání žalobkyně přiznal jí i nárok na náhradu výloh ohledání.
Důvody:
Dovolání žalovaného vytýká dle čís. 4 §u 503 c. ř. s., že
jest nesprávným právní názor odvolacího soudu, že žalovanému bylo zboží dodáno, že měl dle čl. 347 obch. zák. povinnost, je neprodleně zkoumati, a že nelze přihlížeti k vadám, jichž ihned neoznámil. V druhé stolici uplatňoval žalovaný též, že prodej zboží, provedený železnicí dle §u 81 žel. dopr. ř., nejde na jeho vrub, poněvadž žalobkyně se nezachovala dle čl. 343 obch. zák. Tuto námitku zamítl odvolací soud jako neodůvodněnou, poněvadž žalobkyně byla prý jen oprávněna, nikoliv však povinna, postupovati dle čl. 343 obch. zák. V dovolání se žalovaný k ná- mitce té již nevrací. Dovolacímu soudu nelze tudíž přezkoumati rozsudek s právního hlediska právě naznačeného, poněvadž hranice, v nichž napadený rozsudek jest přezkoumati, vymezeny jsou dovolacími návrhy a jejich odůvodněním a dle §u 506 posl. odst. c. ř. s. jest na dovolateli, by v dovolacím spisu vyložil, ze kterých důvodů pokládá právní posudek věci za nesprávný. Námitky, jež činí dovolání, nejsou však opodstatněny. Pravda arciť, že nelze přisvědčiti mínění odvolacího soudu, že zboží bylo žalovanému dodáno po rozumu čl. 347 obch. zák. Dodáním zboží ve smyslu tohoto ustanovení zákona se vyrozumívá skutkový postup, jímž prodavatel propouští zboží ze své disposice a umožňuje kupiteli, by jim dále vládl. Kdy právo, zásilkou disponovati, přechází
na adresáta, bylo-li zboží zasláno drahou, ustanovuje čl. 402 obch. zák.
Žalovanému nebyl nákladní list vydán, nenabyl tudíž práva, zbožím disponovati, a nelze proto říci, že mu zboží bylo dodáno dle čl. 347 obch. zák. Z toho plyne, že žalovaný nebyl povinen, by zboží zkoumal a vady vytkl. Avšak doba po dodání zboží jest nejzazší mez, po kterou lze oznámení vad odložiti; kupitel není sice povinen, ale jest nepochybně oprávněn, by, chce-li, zkoumal zboží již dříve, než jest mu dodáno, a vytkl shledané vady. To žalovaný učinil, přes to, že zboží nepřevzal.
Vytkl vady a prohlásil, že nepřijímá zboží pro tyto vady, nevytkl však té vady, že dříví není oloupané, ač dle smlouvy mělo býti oloupáno.
Třeba že nelze říci, že dodatečné vytýkání této vady jest vyloučeno dle
druhého odstavce čl. 347 obch. zák., dlužno přece z toho, že žalovaný
nevytkl této vady, ač jest to rovněž vada do očí bijící, dle §§ 863 a 914 obč. zák. a čl. 279 obch. zák. usuzovati, že, nepovažuje ji za porušení smlouvy a nechtěje ji vytknouti, vzdal se práva odmítnouti zboží pro tuto vadu. Výsledek, k němuž dospěl odvolací soud, jest tudíž správný a proto není dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. opodstatněn. Dovolací důvod čís. 3 §u 503 c. ř. s. shledává dovolání žalovaného v tom, že odvolací soud se ocitá v rozporu se spisy, tvrdě, že žalovaný neuplatňoval ve sporu, že nepřijal dříví z toho důvodu, že nebylo zasláno do L. Netřeba zkoumati, má-li odvolací soud pravdu, poněvadž tento odpor netýká se podstatné části rozsudku, neboť jest jisto, že žalovaný neodmítl z uvedeného duvodu zboží přijmouti a platí tudíž o tom totéž, co bylo řečeno o dodatečně uplatňované vadě, že dříví nebylo oloupáno. Nebylo proto dovolání žalovaného vyhověti.
Dovolání žalobkyně jest, uplatňujíc dovolací důvod čís. 4
§u 503 c. ř. s., v právu. Poněvadž žalovaný odmítl zboží přijmouti, protože prý bylo vadné, a namítal dle §u 1052 obč. zák., že žalobkyně nemůže na něm plnění žádati, když sama neplnila, bylo na žalobkyni, by prokázala, že zboží nebylo vadné, ježto opírá svůj nárok o to, že žalovaný odmítl zboží neprávem. Měla sice právo, nikoliv však povinnost, dáti zjistiti způsobem v čl. 348 obch. zák. uvedeným, zda je zboží vadné, a mohla si toto zjištění opatřiti též soukromou cestou, neboť čl. 348 obch. zák. neobsahuje ustanovení, že vady lze zjistiti jen znalci ustanovenými soudem. Úsudek znalců, kterými dala žalobkyně dříví ohledati, shoduje se v podstatě s výsledkem znaleckého důkazu soudem provedeného, který nižší soudy uznaly za správný, jest tedy správným a bylo tudíž toto ohledání znalci, žalobkyni vyslanými, účelným pro obranu práv žalobkyně. Žalovaný dal k němu podnět, odmítnuv zboží bezdůvodně, a jest proto dle čl. 283 obch. zák. a §u 1295 obč. zák. povinen, žalobkyni vzešlé útraty nahraditi.

Citace:

Rozhodnutí č. 2398. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 467-470.