Čís. 4433.

Poddlužníku přísluší právo k rekursu pouze co do platebního zákazu v usnesení exekuci povolujícím, nikoliv proti usnesení o přikázání pohledávky k vybrání. Vznikly-li neoprávněným zasažením poddlužníka vymáhajícímu věřiteli útraty, jest poddlužník povinen, by mu je nahradil.
Přikázání k vybrání pohledávky, od jejíhož zabavení neuplynulo do vyhlášení úpadku 66 dnů, nelze povoliti za řízeni úpadkového, třebas bylo za ně žádáno již před vyhlášením úpadku.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1924, R I 962/24).
Ku vydobytí peněžité pohledávky proti Robertu T-ovi byla usnesením ze dne 24. května 1924 povolena vymáhající věřitelce exekuce zabavením pohledávky dlužníka proti firmě J. Platební zápověď byla doručena poddlužnici dne 26. května 1924. Dne 19. července 1924 vyhlášen byl na jmění Roberta T-а úpadek. K návrhu vymáhající věřitelky přikázal soud prvé stolice usnesením ze dne 11. srpna 1924 navrhovatelce k vybrání pohledávku, zabavenou usnesením ze dne 24. května 1924. K rekursu poddlužnice a správce úpadkové podstaty rekursní soud návrh vymáhající věřitelky na přikázání pohledávky k vybrání pro tentokráte zamítl. Důvody: Stížnostem nelze upříti oprávnění. Dle ustanovení §u 305 ex. ř. předpokládá přikázání zabavené pohledávky k vybrání, že pohledávka předem byla zabavena, neboť jen zpeněžení zabavené pohledávky jest přípustno. V tomto případě byla ovšem pohledávka, o jejíž přikázání ku vybrání bylo žádáno, usnesením ze dne 24. května 1924 zabavena. Zabavení toto dle ustanovení §u 294 ex. ř. dlužno pokládati za vykonané doručením platební zapovědí poddlužnici, což stalo se dne 26. května 1924. Ježto usnesením ze dne 19. července 1924, tudíž před uplynutím lhůty 60 dnů od výkonu zabavení vyhlášen byl na jmění strany povinné úpadek, který dosud skončen nebyl, nutno dnem vyhlášení úpadku exekuční zástavní právo, jehož vymáhající strana na pohledávce povinné straně proti poddlužnici příslušející nabyla, pokládati za uhaslé (§ 12 konk. ř.). Nemohlo proto po tomto dni býti již povoleno přikázání pohledávky k vybrání, jak se stalo napadeným usnesením. Se zřetelem na tyto důvody a vzhledem k tomu, že zahájené úpadkové řízení nebylo ještě skončeno a že opětné obživnutí oddělovacího práva, vymáhající věřitelkou nabytého není vyloučeno, bylo sice stížnostem vyhověno a napadené usnesení změněno, však jak svrchu uvedeno. Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele potud, že rekurs poddlužnice odmítl a odsoudil poddlužnici k náhradě polovice útrat dovolacího rekursu vymáhající věřitelce, jinak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Poddlužnice nepodala rekurs proti usnesení o zabavení nároků a pohledávek dlužníkových, nýbrž až proti usnesení exekučního soudu o přikázání k vybrání. Poddlužníku přísluší však podle §u 294 poslední odstavec ex. ř. právo rekursu jen proti platebnímu zákazu v usnesení, exekuci povolujícím, nikoli proti usnesení o přikázáni k vybrání, takže v tomto směru nebyla poddlužnice k rekursu oprávněna, jejímu rekursu nemělo bytí vyhověno, nýbrž měl býti jako od osoby neoprávněné podaný odmítnut. Ježto dovolací rekurs v tomto směru měl úspěch a ježto vymáhající straně neoprávněným zasáhnutím poddlužnice do běhu exekučního řízení byly způsobeny útraty, bylo jejich náhradu — pokud týkají se poddlužnice — této podle §§41 a 50 c. ř. s. a §u 78 ex. ř. uložiti.
Pokud jde o rozhodnutí rekursního soudu o rekursu správce úpadkové podstaty dlužníkovy, není dovolací rekurs oprávněn. Usnesení, povolující zabavení nároků a pohledávek dlužníkových, doručeno bylo poddlužnici dne 24. května 1924, takže teprve tímto dnem nabyla vymáhající věřitelka podle §u 294 odstavec druhý ex. ř. zástavního práva, jak již rekursní soud správně uvedl. Protože však úpadek vyhlášen byl na jmění dlužníka usnesením ze dne 19. července 1924 právě zmíněného dne, tedy v době, do které od vykonaného zabavení neuplynulo ještě 60 dní, uhaslo toto odlučovací právo vymáhající věřitelky podle §u 12 (1) konk. ř. zahájením úpadkového řízení samo sebou a proti každému, aniž bylo třeba nějakého návrhu. Pokud snad může toto právo podle §u 12 (1) druhá věta konk. ř. zase obživnouti, netýká se tohoto případu. Přikázání k vybrání povoleno bylo exekučním soudem až usnesením ze dne 11. srpna 1924, tedy v době, kdy zástavní právo již bylo uhaslo, kdy tedy nároky a pohledávky dlužníkovy již nebyly zabaveny, takže přikázání k vybrání stalo se neprávem (§ 303 ex. ř.) a byl proto správce úpadkové podstaty oprávněn tomuto usnesení rekursem odporovati. (Viz také Bartsch-Poltak, kom. ke konk. ř. při §u 12 str. 127 pozn. 27). Lhostejno jest, že vymáhající věřitelka spojila podle §u 303 odstavec druhý ex. ř. návrh na přikázání s návrhem na zabavení již před vyhlášením úpadku, a lhostejno také, z jakého důvodu se rozhodnutí exekučního soudu zpozdilo, neboť jedině rozhodnou okolností jest, že za úpadku nemůže již býti zahájeno řízení ke zpeněžení uhaslého odlučovacího práva. Přikázání k vybrání jest zajisté, jak vymáhající věřitelka sama uznává, zpeněžením, které však nebylo zahájeno již návrhem, nýbrž teprve soudním povolením, které však v tomto případě již platně státi se nemohlo, takže nepřichází tu v úvahu předpis §u 12 (2) konk. ř., který má na mysli případy, kdy řízení za účelem zpeněžení jest již v běhu v době vyhlášení úpadku. Takové již zahájené řízení možno ovšem zrušiti jen na dožádání úpadkového komisaře nebo na návrh správce úpadkové podstaty (viz také Bartsch-Pollak str. 127, pozn. 23, 24). Rozhodnutí rekursního soudu odpovídá tedy v tomto směru zákonu.

Citace:

č. 4433. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 722-724.