Č. 815.

Vyvlastnění: * »Sadem« ve smyslu § 2 zák. ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920 rozumí se plocha osázená stromovím, jejíž sadba je založena a určena, aby svým stromovím sloužila určitému účelu. »Vzrostlým« je sad, dosáhla-li sadba takového stupně vyspělosti, že jest již způsobilá tomuto svému účelu sloužiti. Pozemek takto osázený pozbývá povahy sadu, když degenerace stromoví na něm vysázeného pokročila tou měrou, že sadba ztrácí způsobilost sloužiti svému účelu.
(Nález ze dne 19. dubna 1921 č. 4677.)
Věc: Antoinetta A. v Mor. Hranici proti zemské správě politické v Brně (za zúčastněnou stranu »Svépomoc«, obecně prospěšné stavební družstvo v Hranicích na Moravě adv. Dr. Antonín Klouda z Prahy) o vyvlastnění pozemkové parcely č. kat. 492 »panská zahrada« v Hranicích.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Okresní politická správa v Hranicích vyslovila nálezem z 22. května 1920 č. j. 11628 v základě zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. ex 1920, že se vyvlastňují ve prospěch družstva »Svépomoci, obecně prospěšného stavebního družstva pro Hranice a okolí, z. spol. s r. o.« pozemky patřící velkostatku Antonie A. č. kat. 661/2 a č. kat. 492, tak zv. »panská zahrada«, vylučujíc z parcely posléze uvedené část ve výměře 1 ha 89 a, zastavenou vojenskými baráky, dále plochu asi 20 a, zastavenou hospodářskými budovami, a posléze přiměřenou plochu, potřebnou k řádnému používání těchto budov v tom rozsahu, v jakém bude přidělena jednotlivým rodinným domkům. K podanému odvolání, jež v příčině parcely č. kat. 492 popíralo přípustnost vyvlastnění, poněvadž je vzrostlým sadem ve smyslu § 2 leg cit., zemská správa politická vyžádala si vyjádření zemědělské rady a na jeho základě zamítla odvolání, pokud jde o vyvlastnění parcely č. kat. 492, poněvadž pozemek ten za vzrostlý sad nelze pokládati. V odůvodnění, jež opírá se doslovně o vyjádření odborného orgánu zemědělské rady, se praví:
Větší část pozemku jest louka, menší zpracována a osázena zeleninou. Na celém pozemku vysázeny jsou ovocné stromy různých druhů (jabloně, hrušně, švestky, slívy, srstkové keře), různých odrůd, stáří a tvarů. Část pozemku u baráků je osázena poněkud pravidelně stromy v řadách, které jsou v různé době podsazovány. Ostatní plocha osázena je stromy porůznu bez jakéhokoli plánu. Jsou to pravděpodobně zbytky z bývalé zahrady užitkové. Vzhled stromů je převážně špatný, jen některé stromy starší jsou trochu slušné. Stromy jsou vesměs zanedbané, bez jakéhokoliv ošetřování. Mladší stromy jsou silně rakovité, takže na jejich prosperitu nelze počítati.
Nelze tedy sporný pozemek označovati za. vzrostlý sad. Obava, že zastavěním pozemku způsobena bude újma lidskému zdravotnictví a ztenčen bude hmotný užitek, je prý vzhledem k zjištěnému zanedbanému stavu stromoví bezpodstatnou.
O stížnosti, která béře rozhodnutí v příčině potvrzeného jím vyvlastnění parcely č. kat. 492 v odpor pro nezákonnost a vadné řízení, nejvyšší správní soud uvážil:
§ 2 zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. ex 1920 stanoví, že nelze vyvlastniti »vzrostlých sadů«. Zákon sám pojmu »vzrostlý sad« nedefinuje a neuvádí podstatných jeho znaků. Dlužno tedy obsah pojmu toho zjistiti podle zásady § 6 o. z. o. ze zvláštního významu slova onoho a úmyslu zákonodárcova. Slovem sad rozumí se především plocha, osázená stromy ovocnými neb okrasnými; není tedy sadem alej, při níž stromy vysázeny jsou toliko lineárně. Plochy přiléhající k ploše osázené, které nejsou samy osázeny, sadem nejsou, byť i snad s plochou osázenou tvořily jeden hospodářský celek a byly obehnány společnou zdí. Dalším znakem pojmu sad je, aby sadba byla založena k určitému účelu, a to při sadu ovocném k pěstování ovoce. O vzrostlém sadu bude pak lze mluviti tehdy, dosáhla-li sadba takového stupně vyspělosti, že jest již způsobilá sloužiti stanovenému účelu. Okolnost, že se sadu, zejména užitkového, užívá také k účelům jiným, na př. aby se využitkovalo půdy mezi stromy k pěstění jiných plodin zemních, rovněž i horší jakost stromoví a zanedbanost sadby samy o sobě neodnímají sadu tuto jeho povahu, pokud se tím pozemek neodnímá svému účelu, sloužiti potřebám lidským podle dosavadního svého určení pěstováním stromoví, a pokud degenerace stromoví nedosáhla takového stupně, že pozbývá k tomu způsobilosti. V tomto obecném smyslu vzat vyhovuje pojem »sadu« také intencím zákona. Šlo patrně zákonodárcovi o to, aby vyvlastněním k účelům stavebním nebyly zmařeny hodnoty, jež representují komplexy pěstěného stromoví na blízku měst pro městské obyvatelstvo jak co do zásobení ovocem, tak i v ohledu hygienickém, a které podle své přirozené povahy teprve po letech mohly by zase býti obnoveny, takže zachování jich je důležito ve veřejném zájmu. Jsou-li v konkrétním případě tyto pojmové znaky dány, je již tím vyvlastnění dle § 2 cit. zák. vyloučeno, aniž se dále vyžaduje také, jak zúčastněná strana namítala při veřejném líčení, aby vlastník prokazatelně potřeboval sadu nevyhnutelně pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům neb domácnost; neboť tento požadavek podle jasného znění zákona platí jenom při jiných nemovitostech, které zákon slůvkem »dále« zcela přesně odděluje od »vzrostlých sadů«.
Jsou-li v konkrétním případě dány uvedené znaky pojmu »vzrostlý sad«, jest otázkou skutkovou.
V daném případě žalovaný úřad vycházel z předpokladu. že celá vyvlastněná část parcely č. kat. 492 je osázena stromovím. Tento předpoklad není ovšem v souhlasu s tím, co na základě výsledků místního šetření ze 14. května 1920 vzala za podklad svého nálezu první instance, že totiž jen menší část vyvlastněného dílce jest osázena ovocnými stromy. Zúčastněná strana pak při veřejném líčení uvedla a plánkem doložila, že jen pruhy vyvlastněného dílce jsou vysázeny, kdežto ostatní plochy jsou ornou půdou. Není tedy především dostatečně zjištěno, jak dalece vyvlastněný dílec jest osázen, a pokud tedy po této stránce má povahu sadu. Již tato neúplnost skutkové podstaty vadí soudu, aby mohl přezkoumávati zákonitost naříkaného rozhodnutí.
Než i v jiném směru je provedené řízení vadné. Žalovaný úřad odepřel vyvlastněnému pozemku povahu vzrostlého sadu vzhledem k špatné jakosti a zanedbanému stavu stromoví, jímž jest osázen. Stěžovatelka naproti tomu uváděla již v správním řízení a namítá znovu ve stížnosti. že sporný pozemek je plánovitě osázen ovocnými stromy, které se racionelně pěstí, a že právě touto sadovou kulturou je hospodářsky zužitkován. Posouzení těchto sporných okolností vyžaduje však odborných vědomostí, přesahujících znalosti, které lze předpokládati u každého člověka na základě obecných jeho zkušeností, a může se tudíž státi toliko na základě znaleckého posudku, jemuž bude se vyjádřiti zejména také o tom, zda degenerace stromoví úřadem předpokládaná dosáhla takového stupně, že ve smyslu shora uvedených úvah pozemek pozbyl povahy sadu. Takový znalecký posudek nemůže však býti nahrazen vyjádřením zemědělské rady, byť i na podkladě místního ohledání sděleným, které si žalovaný úřad pro svou informaci vyžádal, a to tím méně, když vyjádření to nebylo podle zásady slyšení stran druhé straně sděleno, aby mohla zaujati k němu svoje stanovisko.
Z uvedených důvodů bylo naříkané rozhodnutí dle § 6 zákona o správním soudě zrušiti.

Citace:

č. 815. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 470-472.