Čís. 128.Beztrestnost zaručená v posl. odst. § 13 zákona ze dne 28. května 1919, č. 299 sb. z. a n. nemá místa, jde-li jen o přestoupení předpisů, kterými zakázáno neb obmezeno zcizení předmětů potřeby.(Rozh. ze dne 12. února 1920, Kr II 176/19.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované J. K. do rozsudku krajského soudu v Olomouci, jímž uznána byla vinnou přečinem dle § 32, č. 2 a 4 min. nař. ze dne 26. května 1917, č. 235 ř. z.Důvody:Zmateční stížnost uplatňuje důvod zmatečnosti č. 9 lit. b) § 281 tr. ř., tvrdíc, že s porušením posledního odstavce § 13 zákona ze dne 28. května 1919, č. 299 vynesen byl rozsudek obžalovanou odsuzující pro nedovolené zcizení zabavené zásoby obilí. Stížnost jest neoprávněna. Kdo se dopustil předražování — nikoliv zločinného — po rozumu §§ 19 a 20 nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., stane se za dalších předpokladů § 13 zák. ze dne 28. května 1919, č. 299 sb. zák. a nař. beztrestným, odčinil-li v čas své provinění navrácením přeplatku bezdůvodně přebraného. Stal-li se kdo účastným amnestie dle těchto předpisů, nesmí pak trestán býti ani pro trestní čin proti předpisům, kterými zakázáno neb obmezeno zcizení předmětů potřeby, o jejichž předražení šlo. Amnestii si musí zasloužiti provinilec tím, že z vlastního popudu a ve lhůtě zákonem stanovené čin svůj napraví, učinil-li tak, pak je mu i odpuštěn trest, jenž by jej jinak stihl pro konkurenci předražování s přestoupením předpisů, kterými zakázáno neb obmezeno zcizení předmětů potřeby. Pro přestoupení jen těchto předpisů samotných zákon amnestie neposkytuje; neboť nedovolené zcizení zabavených předmětů potřeby prakticky — nehledíc k zcela výminečným snad případům — ani nepřipouští odčinění. Prominutí trestu pro zcizení zabavených předmětů potřeby při konkurenci s předražováním naproti tomu odůvodněno jest účelem zákona, naprostou beztrestností nabádati k spontánnímu vrácení přeplatků.