Čís. 1591.

Rozpočtem (§ 1170 a) obč. zák.) rozumí se zevrubné vypočtení nákladů, jichž bude zhotovení díla asi vyžadovati. (Rozh. ze dne 29. března 1922, Rv I 43/22.)
Žalobce provedl žalované firmě práce instalační. Písemný rozpočet nebyl podán, žalobce pouze sdělil zástupci žalované, že práce budou státi asi 4000 K, načež mu zástupce žalované odvětil, že náklad nesmí dosáhnouti peníze dvojnásobného. Na účet za práci, znějící na 7729 K zaplatila žalovaná 4000 K, takže byl žalobce co do zbytku nucen žalovati. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, maje za to, že mezi stranami ujednán byl rozpočet a že žalobce není oprávněn, požadovati další odměny, ježto nejsou splněny podmínky § 1170 a) druhý odstavec obč. zák. Odvolací soud žalobě vyhověl, vycházeje z názoru, že tu nebylo rozpočtu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce byla věc odvolacím soudem posouzena zcela správně. Rozpočtem rozumí se, jak plyne již z etymologického významu slova, zevrubné vypočtení nákladů, jichž bude zhotovení díla asi vyžadovati. Tak se slovu rozpočet rozumí v životě a tak mu rozumí i zákon, neboť v důvodové zprávě k § 1170 a) obč. zák. vysvětluje se pojem rozpočtu slovy »jednotné sazby jako podklad vypočtení úhrnku«. Jelikož žalobkyně dle zjištění nižších soudů nepodala žalované zevrubného výpočtu, nýbrž jí sdělila pouze sumu rozpočetní, jak se jevila dle jejího odhadu, nelze věc posuzovati podle ustanovení § 1170 a) obč. zák. Odvolací soud dovodil též ze zjištěných okolností zcela správně, že peníz 4000 K nebyl ujednán jako úhrnková náhrada za zhotovení díla. To plyne nepochybně z výroku žalované strany, že věc nesmí přijíti na dvakrát tolika z výroku svědka H-a, že bude pak zaslán zevrubný účet, který bude lze přezkoumati. Bezpodstatná jest námitka žalované, že byla žalobkyní uvedena v omyl o výši potřebného nákladu. Jestliže se žalovaná spoléhala na to, že nebude překročena celková výše nákladu, jí nezávazně podle odhadu žalobkyní sdělená, šlo by tu pouze o mylnou pohnutku a takový omyl neměl by v příčině platnosti smlouvy žádného účinku (§ 901 obč. zák.). Ostatně by musela žalobkyně, chtěla-li by odporovati smlouvě pro omyl, býti ochotna, vrátiti, co obdržela ze smlouvy ku svému užitku. Toho však žalovaná učiniti nechce, nýbrž chce jen snížiti přiměřenou mzdu, což jest nepřípustno, odporuje-li se smlouvě pro omyl. O ručení žalobkyně za posudek o výši nákladu podle § 1299 obč. zák. nemůže býti řeči, jelikož žalovaná neutrpěla škody, obdrževši dílo řádně zhotovené za přiměřenou cenu. Mimo to žalovaná neuplatňovala v prvé stolici žádné škody a nároku na náhradu nijak neopodstatnila.

Citace:

č. 1591. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 339-340.